V těchto dnech se na stránkách několika realitních kanceláří v Táboře nabízí sedm restaurací k pronájmu. Některé měly dlouholetou tradici a patřily k oblíbeným, přesto majitelé a provozovatelé končí či hledají, komu by živnost předali. A nejen v Táboře. Na vesnicích je situace mnohdy ještě horší. Nejcitelnější je, když se zavře jediná hospoda na vsi. Pak si chlapi dají maximálně lahvové u samoobsluhy, pokud alespoň ta ještě zůstala.

Prodat hospodu je oříšek
V očekávání budoucího jsou v Tučapech, obci na Soběslavsku s osmi stovkami obyvatel. Místní restaurace Peach Pit má sice stále ještě otevřeno, je však otázka, jak dlouho. Restauraci o ploše 300 metrů čtverečních nabízejí realitky za nájemné 17 000 Kč měsíčně, případně k prodeji za téměř sedm milionů korun. „To víte, nechtěli bychom o hospodu přijít, ale objekt má soukromého majitele. Dokonce jsme s ním seděli a řešili, zda by mohla hospoda přejít do majetku obce. Podmínky však byly nad naše finanční možnosti,“ přiznal starosta Pavel Novák.
Podle obsluhy v restauraci, která se představila jen jako paní Petra, majitel uvažuje spíše o prodeji, ale v současné době to asi nebude vzhledem k situaci úplně jednoduché. „Já jsem tu pracovala osm let a teď jen zastupuji majitele, který je po operaci. Asi bych tu po jeho uzdravení už nepokračovala, musí to vzít on, nebo někoho najít,“ míní.

Proti proudu Na Staré poště
V Opařanech prý podle pamětníků bývaly dvě cukrárny a dva bufety, a hlavně tři hospody. Ještě v létě to vypadalo, že se zavře v domě Jaroslava Šneka, který za pípou stál 30 let, i ta tradiční a poslední – Na Staré poště. V létě skončil jeden z nájemců a podařilo se kupodivu brzo najít dalšího. Lukáš Chrastecký, majitel zdejší elektrofirmy, do toho šel se svou dlouholetou přítelkyní Monikou Dvořákovou. A taky se čtyřletými zkušenostmi z hospůdky ve Stádlci.
„Samozřejmě bychom o restauraci neradi přišli, ale jako obec nemáme potřebné možnosti účinné podpory. Dům totiž patří soukromému majiteli,“ zmínila starostka Andrea Rucká. „Alespoň jsme na rozjezd zaplatili v hospodě koncert táborské kapely Midi,“ připomenula Rucká.

Zázrak, že Stará Pošta i přes drahé vstupy znovu začala a stále funguje, má i praktické důvody. Narozdíl od jiných vesnických hospod „na konci světa“ leží přímo u hlavního tahu Tábor – Písek. Druhou výhodou je skutečnost, že se zde dá bez problémů zaparkovat. Nabízí také slušný sortiment obědů projíždějícím řidičům i řemeslníkům z okolí. Místním zase podvečerní posezení u piva a téměř každý víkend nějakou zajímavou akci. Plesy, koncerty a další. „Asi jdeme proti nynějšímu proudu, ale rozjeli jsme to v září po sezoně a od října vaříme. Většinou máme odbyt 50 až 60 jídel, ale někdy také jen dvacet, nedá se to předem odhadnout,“ přiznala Monika Dvořáková. „Zatím jsme v malém, opravdu malém plusu, ale věřím, že se to poddá a ustojíme to. Opařany prostě bez hospody být nemůžou,“ tvrdí Monika přesvědčivě.

Škochův dům je v pohodě
Neobvyklý je důvod avizovaného pronájmu restaurace Škochův dům na táborském Žižkově náměstí. Nabízí se za 27 000 korun měsíčně. Tradiční historická restaurace byla a je pro místní i návštěvníky města magnetem nejen v turistické sezoně. Goticko-renesanční měšťanský dům čp. 22 v sousedství radnice je připomínán už v roce 1536. Mezi pozdějšími majiteli se vystřídala řada významných táborských měšťanů. Název domu zůstal až po kupci, který v domě sídlil na počátku 20. století. Vzhledem k místu s vyhlášenou kuchyní, dobovými interiéry a krásným výhledem na náměstí by zřejmě neměl mít větší ekonomické problémy. A také nemá. „Za desítky let, co v pohostinství dělám, jsem neměl lepší hospodu,“ hodnotí návštěvnost a ekonomické výsledky Břetislav Mauermann, který má restauraci v pronájmu čtyři roky. „Všichni mne přesvědčují, ať si Škocháč nechám. Všechno bez problémů šlape i v současné nelehké době. Ale důchod se blíží a chtěl bych se vrátit do svého rodiště, Mladé Boleslavi. Možná si ale pronájem ponechám, takže teď zaučuji provozní, která by to v Táboře pro mne vedla i dál,“ plánuje budoucnost Škochova domu Břetislav Mauermann.