Místostarostka města Dita Klasnová krátce zmínila události před 36 lety, kdy studenti v Praze zažehli jiskru, která se rozhořela v celonárodní povstání proti komunistickému režimu. Zdůraznila křehkost demokracie, kterou jsme tehdy nabyli. A připomněla i Karla Kryla. „Tady v Bechyni se formovala jeho touha po spravedlnosti. Stal se symbolem odporu a zůstává hlasem odporu proti útlaku dodnes,“ zmínila Dita Klasnová.

Zpěvák v roce 1969 emigroval a stal se redaktorem stanice Svobodná Evropa, která vysílala z Mnichova v západním Německu. Nikdy však nepožádal o německé občanství, ponechával si československé. Po roce 1989 se do republiky opakovaně vracel, z revoluční euforie ale vlivem dalšího vývoje vystřízlivěl.

Už krátce po roce 1990 Karel Kryl politiku v porevolučním Československu ostře kritizoval. Zejména varoval před rozpadem společné republiky Čechů a Slováků. Když v březnu 1994 náhle zemřel na infarkt, nepřišel mu tehdejší prezident Václav Havel na pohřeb, což ostře odsoudil Ivan Martin Jirous z kapely Plastic people – uvádí Wikipedie. Uvnitř i před klášterním kostelem svaté Markéty v Praze se ale tísnily tisíce lidí.

Na podvečerní setkání v pondělí v Bechyni přišlo přes sedmdesát lidí, zejména střední a starší generace, a navzdory chladu si vytleskali od Standy Fuky i přídavek. Pozvánka přilákala i Františka Teplého z Úval, který je v bechyňských lázních na léčení. Co by asi říkal Karel Kryl na dnešní dobu? „Myslím, že by se sem z jeho „Mníšku pod Alpou,“ jak říkal Mnichovu, ani nechtěl vrátit. Nebo by z toho umřel znovu, protože byl zásadový a pro takové lidi bývá život krutý,“ podotkl návštěvník akce. Nejznámější Krylovy písničky si někteří lidé notovali se Standou Fukou, z hospůdky u kina si přinášeli něco na zahřátí a u busty zapalovali svíčky.