„Chceme připomenout významné životní jubileum architekta a stavebního historika profesora Jiřího Škabrady i nedožité 90. narozeniny jeho kolegy architekta Svatopluka Voděry. Jiří Škabrada v průběhu svého profesního života prošel několika odbornými a vysokoškolskými pracovišti, kde se věnoval historickým stavbám, především lidové architektuře. Zásadní je také jeho podíl při vyhlašování vesnických památkových rezervací. Společným dílem obou pánů je monografie Jihočeská lidová architektura,“ uvedl vedoucí Blatského muzea Daniel Abazid.

Ze studenta a učitele kolegové

„Svatopluk byl můj učitel, mezi námi byl rozdíl deseti let,“ poznamenal čerstvý osmdesátník Jiří Škabrada, který má silný vztah k táborskému regionu. Léta vlastnil tvrz v Sudkově Dole v Josafatském údolí na pomezí táborského a pelhřimovského okresu. Tam architekt pořádal i letní studentské praxe a odborné kurzy.

Na vernisáži byla přítomna manželka Svatopluka Voděry Věra. „Je tu se mnou dcera Jitka, druhá dcera je u památkářů, vnuk mne přivezl a také je tu vnučka, která teď studuje České vysoké učení technické,“ zmínila Věra Voděrová. Jablko tedy nepadlo daleko od stromu. U Voděrových dokonce spíš jablka…

„Naším cílem i účelem výstavy je ukazovat lidem krásu minulosti, její největší poklady a také je zachovat,“ řekl moderátor vernisáže Ivan Minář z památkového ústavu. Se svou ženou Terezií Minářovou Výbornou a dětmi Zuzankou a Dominikem se postaral také o hudební doprovod akce. Zazněly například písničky Na tom bošileckým mostku nebo Okolo Třeboně. Ta byla v cyklistické úpravě pro Jiřího Škabradu, který podle svých slov dorazil na akci se svou ženou z cyklovýletu.

Od Plzně po Ostravu

Zájemci o lidovou architekturu najdou na výstavě panely s fotografiemi, projekty a kresbami. Záběr vyobrazených staveb je od Plzeňska až po Ostravsko. Jedná se o objekty podrobené archeologickému průzkumu a buď zachráněné, nebo už neexistující, protože podlehly demolici.

Z jihozápadních Čech a Vysočiny jsou ke zhlédnutí projekty s fotografiemi například Břežany (historický mikroregion Horažďovice), Bolevec (Plzeň), Sudkův Důl (Pacov), Kunějov (Nová Bystřice), Vítějovice (Netolice), Radostice (Velešín), Radošovice (Strakonice), Modlešovice (Strakonice), Svojšice (Sušice), Mirkovice (Velešín). U stavby Mirkovice (Velešín) čp. 1 se píše: „Náš nejstarší známý vesnický dům (s roubením obytné místnosti z 20. let 15. století), kterému bohužel nebyla památková ochrana nic platná.“

„Ke každé výstavě děláme informační leták. Na řadě panelů je zachycený typologický vývoj staveb, urbanismus, vesnické půdorysy. Na výstavě je i návrh Jiřího Škabrady na Trocnovský archeoskanzen. Zmínila bych také školní činnost obou pánů na ČVUT. Od pana Voděry tu jsou především jeho kresby, skripta a publikace. Od něj toho tolik nemáme, protože ještě není uspořádaná pozůstalost,“ řekla architektka Zuzana Syrová ze Společnosti pro obnovu vesnice a malého města. „V Trocnově jsme ve skanzenu měli komentovanou prohlídku. Byla moc pěkná, prošli jsme s průvodcem všechny prostory skanzenu,“ zmínila k Trocnovskému archeoskanzenu jedna z návštěvnic Marta Šenová.

K vidění je i řada knih o lidové architektuře, jednu z nich lze koupit v pokladně muzea. Expozice se nachází ve druhém patře muzejní budovy na soběslavském náměstí Republiky. Ve Smrčkově domě už bylo možné použít výtah, i když částečná rekonstrukce budovy teprve finišuje. Na výstavě, která potrvá do 30. září, samozřejmě nechybí ani malebná průčelí blatských usedlostí třeba v Zálší na Veselsku a v Záluží u Vlastiboře na Soběslavsku.