„Žila jsem v Rakousku, a když jsem se vracela domů na návštěvy, viděla jsem rozdíly mezi rakouskou a českou stranou hranice. Nejvíc mi vadily odpadky. V Rakousku jsem žila na venkově v přírodě, v zemědělské rodině. Byla tam krásná příroda. Písek je proti tomu větší město, takže jsem si hned začala všímat nepořádku, především v okolí. Při běhání v lese jsou často vidět krabičky od cigaret, lahve a kapesníčky. Začalo mě to štvát a pořád jsem to srovnávala s Rakouskem. Řekla jsem si, že s tím zkusím něco udělat,“ říká Markéta Melounová.

Od myšlenky přešla brzo k činům a do práce se vrhla sama. „Prostě jsem začala ta místa uklízet a věřila, že když budou čistá, už tam lidi nenapadne nic odhodit. Ale bohužel, odpad stále přibývá a po týdnu je situace stejná. Docházím k názoru, že úklid je mravenčí a Sisyfovská práce, která přichází vniveč,“ myslí si Markéta Melounová.

Jiný přístup v cizině

Na přístupu Rakouska nejvíc oceňuje osvětové kampaně. „Komunikují s občany, dělají i celonárodní kampaň. Například podél silnic rozmístí billboardy s nápisem: Tato silnice není smetiště. Vídeňský dopravní podnik dělá také kampaně, aby po sobě lidé nenechávali nepořádek. S lidmi komunikují i města a obce a na problém upozorňují i agresivně. Viděla jsem kolem silnice například šipky, které ukazují na místo s vyházeným odpadem,“ popisuje spoluautorka písecké iniciativy Před vlastním prahem. Komunikace autorit je podle ní klíčová a v Písku jí trochu chybí.

„U nás jde iniciativa více zespodu, vznikají různá občanská sdružení, které ale nejsou zaštítěna autoritou. Samotní lidé nic moc nezmůžou, pokud nemají finance. Já nejsem schopná zaplatit velkou osvětovou kampaň,“ popisuje Markéta Melounová. Zamýšlí se i nad tím, proč lidé, které v Rakousku poznala, umí s odpadem lépe nakládat. „Možná je za tím i pocit vlastenectví. Každý druhý člověk vám řekne, že je hrdý Rakušan. Třeba to s tím i souvisí – proč by si dělali nepořádek, když mají svou zemí rádi. Navíc tam spousta lidí žije na venkově, takže je složení obyvatelstva možná tročku jiné. U nás je větší koncentrace měst,“ uvažuje Markéta Melounová.

Podotýká však, že to v žádném případě neznamená, že by zmiňované Rakousko nemělo s odpadem problémy. „Nedávno jsem četla statistiku, že v roce 2019 našli kolem silnic 8,7 milionu tun odpadu, což je hodně. Takže odpad tam také mají, ale jejich přístup mi přijde v něčem jiný. Lépe budují uvědomělost lidí,“ myslí si Markéta Melounová.

Vznik iniciativy

Když si prý Markéta Melounová řekla, že je třeba šířit osvětu, chyběl už jen krůček k založení kampaně nazvané příznačně Před vlastním prahem. Popisuje, že lidé v jejím okolí aktivitu sice oceňují, ale nabalování nových dobrovolníků jde velmi pomalu. „Já už jsem ve skupině pracujících, do zaměstnání dojíždím, a kolem sebe mám také vytížené přátele s rodinami, kteří na to nemají tolik času. Já jim to nemám za zlé. Naopak chválím, že vznikají studentské iniciativy, i v Písku taková je. Studenti mají při distanční výuce více času a je super, že se vydali také uklízet. Že máme málo členů, to mě netrápí. Na osvětovou kampaň by to bylo i tak málo. Kromě osvěty by účinným mechanismem mohly být i vysoké pokuty,“ tvrdí Markéta Melounová.

Jedno z nejhorších míst, které při úklidových výpravách objevila, byla hráz Dlouhého rybníka u staré silnice ze Semic na Nový Dvůr. Paradoxní je, že v minulém roce tu kolem silnice mezi zmíněnými vesničkami nalezen odpad, který se vešel do šesti pytlů. Po roce byl stav skoro stejný. Nutno dodat, že u rybníka vedle silnice i příjezdová cesta, která často slouží jako odpočívadlo.

„Hodně odpadu je i kolem fastfoodů. Těm se vyhýbám, nerada tam chodí, protože vím, co mě tam čeká. Jsou studie, že největší část litteringu, neboli poházeného odpadu, tvoří nedopalky cigaret a hlavně odpad s fastfoodů. Pokud budou tyto provozy přibývat, bude i více takového nepořádku,“ myslí si Markéta Melounová a souhlasí s tím, že neblaze přispěla i doba koronavirových restrikcí, kdy se dovoz jídla v plastových boxech stal prakticky jedinou možností obživy pro velkou část restaurací.

Markéta Melounová si myslí, že i provozovny a obchody by se měly starat o úklid ve svém bezprostředním okolí. A to i v případě, že jim pozemek nepatří. „Nechápu, že to není v jejich vlastním zájmu, něco to o nich také vypovídá. Písek je průjezdné město z Prahy na České Budějovice a kolem silnice je nepořádek vidět hned na první pohled i z auta,“ připomíná. Snaží se také vypozorovat, jaké skupiny lidí mohou za odpadky kolem silnic nejčastěji stát. Velkou skupinu prý tvoří lidé v autech, vliv má i tranzitní doprava, vzhledem k tomu, že se odpad hromadí kolem cest. Hlavně v době covidových zákazů, kdy lidé houfem vyrazili do lesů kolem svého bydliště, se ale začíná více odpadu objevovat právě i tam. Z toho je patrné, že skupina lidí, kteří odhodí odpadky ve volné krajině, bude daleko širší.

Dopis městu

V minulém vydání týdeníku Písecké postřehy byl otištěn také dopis Markéty Melounové, která jej adresovala i odboru životního prostředí a starostce města Evě Vanžurové. Problematiku litteringu v něm popisovala a upozorňovala na místa v okolí města, kde se nedávno našel značný objem odpadu. „Paní starostka mi hned druhý den odepsala, že věc předala odboru životního prostředí a uvědomila i Městské služby Písek a místostarosty. Moc mě potěšilo, že nějaká reakce hned přišla. V e-mailu jsem byla trochu víc emotivní a popisovala jsem, že Městské služby a Správa a údržba silnic uklízejí jen sporadicky. Nebylo to myšleno nijak zle. Chtěla jsem tím říci, že na všechno nestačí. A ne všechny pozemky jsou jejich. Proto říkám, že prodejny, i když okolní pozemky patří někomu jinému, by měly být zodpovědné za úklid v okolí,“ myslí si Markéta Melounová.

V úvahu podle ní přichází i to, jestli by nebylo dobré malé skupinky dobrovolníků v Písku nějak spojit, nebo je popíchnout ke vzájemné komunikaci. „Zrovna teď jsme vytvořili uklízecí akci ke kampani Ukliďme Česko. Vydali jsme se v neděli 11. dubna k Dlouhému rybníku. Snad se tam za pár dní nepořádek znovu neobjeví,“ věří Markéta Melounová. Doplnila, že na uspořádání nedělní úklidové se podíleli zastupitel a velitel dobrovolných hasičů Lukáš Nebes s kolegy a Jaroslav Pospíšil, organizátor pravidelných dobrovolnicích akcí stejného rázu.