Kominíci na Soběslavsku

Program sobotní vernisáže začínal v knihovně. Na úvod vystoupili táborští Pouličníci a rovnou to rozjeli s písničkou Já jsem malý kominíček, šupsajdá… Karel Daňhel prozradil, že Pouličníci už tradičně doprovázejí kominické výstavy. Bažantovi jich o historii tohoto řemesla v Čechách i na Táborsku už uspořádali několik. 

Po hudebním úvodu návštěvníky Eva Bažantová krátce seznámila s tím, kde se kominíci v Čechách vlastně vzali, že přišli ze švýcarskoitalského pomezí ve druhé polovině 16. století, a rodiny, jejichž předci se vydávali do Čech za prací, tam žijí dodnes. Bažantovi se například potkali s potomky kominíka Julia Perfetty, který působil na Soběslavsku. Jeho italští potomci si mysleli, že měl dvě děti. Od Bažantových se dozvěděli, že měl dětí osm.

Eva Bažantová pro setkání v Dírné vypátrala informace o kominících, kteří působili  právě v tomto kraji – až po Josefa Eliáše ze Strakonicka, který zde pracoval do 50. let anebo Jiřího Poulu, který se u něj vyučil, později působil v Komunálních službách v Soběslavi a poté v Táboře. A mnozí vzpomínali i na další kominíky – do rodiny starostky Jany Vackové chodíval například Jindřich Sinera ze Záříčí. Pamětníci mluvili o kominíku Houskovi z Budislavi nebo Provázkovi ze Soběslavi.  

V úctě oddaný kominík

Po schodišti pak návštěvníci vystoupali na výstavu kalendářů a novoročních přání, které kominíci nosívali svým zákazníkům jako dárek. Buď šlo o tiskárenský předtisk s nějakým pěkným malovaným obrázkem a kominík si tam jen nechal dotisknout své přání nebo někteří vydávali novoročenky se svou fotografií vlastním nákladem. To vše je na výstavě k vidění. Přáníčka často obsahovala větu – V úctě oddaný kominík… 

Na výstavě nechybí ukázka kominického oděvu a náčiní a také zajímavé dokumenty. Jeden z nich vypovídá například o pomocníkovi kominíka, který dal svého mistra k soudu za to, že se s ním rovnoměrně nerozdělil o diška, jež lidé kominíkům dávali navíc při výročním vyúčtování, které se pojilo s obchůzkou s novoročním přáním. 

Další rarita – muzeum školy

Současně s kominickou výstavou, která bude v bývalé dírenské škole instalována až do konce března, si návštěvníci se zájmem prohlíželi i muzeum školy. V něm mají v Dírné zachované staré lavice s kalamáři, staré učebnice, počítadla i další pomůcky. Například Jaroslavu Drbalovou Vondráškovou, která učí na Táborském soukromém gymnáziu matematiku, nadchl model krychle, který se dá rozložit na šest jehlanů. A protože není nad názornost, krychli si proti podpisu od starostky Jany Vackové vypůjčila, aby ji ukázala svým žákům. 

Muzeum školy zpřístupňuje obecní úřad na požádání. „Přes Dírnou vede trasa na zámek Červená Lhota, jezdí tu i dost kolařů, v létě na požádání otevíráme i třikrát do týdne,“ prozradila Jana Vacková. A stejně ochotně tu otevřou i zájemcům o kominickou výstavu. 

Chystá se kominické muzeum

Bažantovi, kteří výstavu připravili, hned v sousední vesničce Záříčí budují v bývalém hostinci kominické muzeum. V něm pak vystaví i spoustu dalších exponátů jako je nářadí a náčiní, uniformy a pro vyzkoušení dětem tu bude i průlezný komín. Muzeum o kominickém řemesle a jeho historii bude v České republice první a jediné. „Těšíme se, že k nám přivede další turisty,“ zmínila starostka Vacková.  

Rodina táborského kominíka Josefa Bažanta už do příprav investovala na 700 000 korun, ale pořád ještě na dokončení peníze schází. V partnerství s redakcí Táborska tak vznikla akce na podporu muzea. Příznivci tohoto nápadu si mohou koupit za stokorunu rodinnou vstupenku na slavnost při budoucím otevření muzea. Bažantovi doufají, že práce dokončí zhruba do roka. 

Stokoruny lidé posílají na transparentní účet 2101733907 / 2010 do Fiobanky, kde se během měsíce od vyhlášení této akce sešlo skoro 11 000 korun od lidí, kterým se líbí, že mohou pomoci nápadu na kominické muzeum na svět. 

Na https://ib.fio.cz/ib/transparent?a=2101733907 je účet k náhledu.