„Jako dítě ses vozila v takhle nízkým kočárku,“ ukazuje návštěvník jeden z  exponátů manželce, „a dneska chceš jenom vysoký auta.“ Smích ve výstavním sále potvrzuje, kdo se přišel na kočárky podívat. Převážně dospělí. Ženy i muži si najednou vybavují: takový kočárek jsem měl. V takovém jsme vozili děti.

Jak vznikají sbírky

„Mám kočárek z roku 1955 po bratrovi, kočárek z roku 1966, ve kterém vozili mě, kočárek po spolužačce… A protože žijeme ve velké domě, nikdy jsme je nevyhodili,“ vzpomíná Marie Kubatová na počátky své sbírky. „Když přišel určitý věk, vrátila jsem se k zálibě z dětství, přibyl kočárek po mých dětech, a tak se začala rodit myšlenka dát do kupy kardašovořečické kočárky, o kterých víme, že jsou spojené s konkrétním člověkem.“

Ojedinělost výstavy potvrzují nápisy na jednotlivých exponátech. „Tohle je kočárek, ve kterém se vozil dnešní ředitel kardašovořečické školy,“ ukazuje Marie Kubatová. Expozice, uprostřed níž stojíme, vznikla právě pro tento den a pravděpodobně se nebude opakovat. Nastanou ale jiné příležitosti. „Například v dubnu přehlídka červených kočárků na zámku Červená Lhota,“ říká Marie Kubatová. Sraz sběratelů nebo spíše sběratelek kočárků se opakuje také v Kardašově Řečici a právě tyto akce zlákaly k založení vlastní sbírky druhou z vystavujících žen.

„Mě uchvátilo setkání kočárků v Řečici, líbilo se mi tolik, že jsem navštívila akci na Červené Lhotě,“ říká Ivana Klašková. „Abych tam mohla jet, pořídila jsem si jako první tamhleten vínový. A během dvou let jsem už seskládala malou sbírku.“

Nákladný koníček

Sbírat staré kočárky a zapojit se do života komunity kočárkářů není snadné a ani laciné. Získat vysloužilý kočárek je možná ta jednodušší část práce, i když vozítko může přijít na tisíce korun. „Nabízejí je internetové bazary, ale občas někdo rovnou zavolá: našel jsem na půdě kočár, přijď se podívat, my za to nic nechceme,“ konstatuje Marie Kubatová. O něco složitější je však renovace. Profesionální oprava vyjde i na desítky tisíc korun.

„Podívejte v jakém stavu byl, když ho žena získala,“ ukazuje sběratelčin manžel fotografii zuboženého vozítka. „Je to odborná práce,“ podotýká na téma, jestli se podílí na uvedení kočárků do použitelného stavu. „Funguju hlavně jako taxikář,“ dodává a Ivana Klašková i Marie Kubatová se shodují: „Máme velkou výhodu, že naši manželé nás podporují, jezdí s námi na srazy a akce.“

Sběratelky kočárků mají na představení svých exponátů mnohem přísnější nároky než je použitelný technický stav. Každá se nevyhnutelně stává i sběratelkou příslušenství, jako jsou například panenky. „Přijet na sraz s prázdným kočárkem je nesmysl. Každá kočárkářka se nechává vidět: peřinka, děťátko, chrastítko,“ ukazuje Marie Kubatová. „Vystavujeme tady patnáct zavinovaček a žádná se neopakuje. Pak je tu patnáct košilek a každý límeček je jiný. Tahle košilka je z roku 1940,“ dodává. K tomu je třeba připočíst přikrývky, povijany nebo čepičky. To vše, včetně dudlíků, krabic se Sunarem a Feminarem, sbírkou mončičáků a dalších drobných hraček vytvořilo prostředí výstavy a návštěvníky přeneslo o desítky let do minulosti.

Co zaujme muže

„Výstava je vždy zajímavější pro ženy a pro děti,“ myslí si Marie Kubatová. Už během pátku se ještě před zahájením přišly podívat děti z mateřské i základní školy. „Děti by si měly uvědomit, že i ony se dříve vozily v kočárku, že kdysi v něm vozili i dědu a že babička byla taky malá holčička,“ poznamenává sběratelka. „Ale přicházejí i muži a například kočárek osmipérák, tedy s osmi pružícími péry, osloví každého z nich.“

Pokud pozorněji prozkoumáme obor výroby kočárků, odhalí se nesmírné bohatství a různorodost výrobků, ať už se zaměříme na kolečka, blatníky, konstrukce, tvary, barvy, materiály nebo vzory. Jde o módní trendy se vším všudy. „Každý výrobce se snažil zaujmout a v každé době chtěla mít maminka pro své děťátko krásný kočárek nebo krásné peřinky,“ připomíná Marie Kubatová.

Výstava představila i některé unikáty. Například proutěné kočárky se vyráběly z pravého proutí, také z bužírky, ale návštěvníci mohli obdivovat kočárek vyplétaný z papírových provázků. „Mezi unikáty počítám kočárek, který se našel na půdě v dost zoufalém stavu, ale nic mu nechybělo a s mužem jsme se usnesli, že stojí za to nechat ho odborně zrenovovat,“ ukazuje Marie Kubatová. „Podle značky na kolečku jsme pak zjistili, že jde o kočárek Elastik, v encyklopedii se objevuje v kategorii Novinky 1940,“ říká.

Rekord z Červené Lhoty

Kočárkářský koníček je překvapivě rozšířený. V různých skupinách na sociálních sítích spolu komunikují tisíce sběratelek, ale i sběratelů. Když v roce 2023 zorganizovala Marie Kubatová v Kardašově Řečici sraz, sešlo se 55 kočárků. Na Červené Lhotě začínali sběratelé s dvanácti červenými kočárky, až posléze ustanovili výsledek zapsaný do České knihy rekordů pelhřimovskou agenturou Dobrý den. Na louce u zámku se v roce 2024 sjelo 87 červených kočárků.

Sobotní výstava se konala v rámci Masopustních hodů. Na náměstí v Kardašově Řečici tuto společenskou a kulturní událost tradičně pořádají namísto masopustních obchůzek. Už během deštivého dopoledne přilákala desítky obyvatel, a to nejen na pár slov a občerstvení, ale právě i mezi kočárky. Další událostí, na kterou se Marie Kubatová chystá, je letošní ročník setkání na Červené Lhotě 11. dubna od 13 hodin.

A proč se vlastně v minulosti vyráběly kočárky na nízkých podvozcích a dnes jsou na vysokých? Nejde o módní vývoj. „Historické kočárky byly také vysoké,“ upozorňuje Marie Kubatová. „Pak se ale začalo uvažovat, že vysoký kočárek je vratký, když dítě začne být trochu raubíř. Jenže jakmile přibylo automobilů, začalo se říkat, že děti v nízkých kočárcích vdechují více výfukových zplodin, takže kočárky se zase zvedly.“