„Dřív to fungovalo tak, že mladí přivezli důchodce k doktoru do polikliniky a mezitím si oběhli obchody v centru. Dneska tu skoro nikdo nezastaví a auta centrem jen projíždějí do obchodní zóny. I nám začali zákazníci ubývat. Když jsem chtěl poplatit vodu, elektřinu, plyn, DPH a sociální odvody, omezil jsem personál. Místo hotovek jsem už dělal jen sekanou a řízky a sám jsem si umýval nádobí. Dospěli jsme ale do stadia, kdy už bychom neuživili ani manželku jako prodavačku,“ popsal František Mikota. Sám už je v penzi, provozovnu měl ve vlastním domě, takže po 33 letech zavřel. A vzkázal poděkování všem zákazníkům, kteří do bistra celé roky chodili na svačiny, obědy nebo něco dobrého nakoupit.

Milevsko přišlo o další část svého koloritu. Otevření Lidlu, který se u obchodní zóny dostavuje, může být poslední kapkou pro další z hrstky obchodníků, kteří v centru ještě přežívají. Minimálně dva další obchody o uzavření uvažují.

Mnozí mají svým radnicím za zlé, že prodávají pozemky nebo jdou jinak vzniku retailových zón naproti a přispívají tak ke zmrtvění center. Za všechny samosprávy to ale zřejmě vystihl před nedávnem starosta Veselí nad Lužnicí Vít Rada, když řekl, že po obchodních zónách volají obyvatelé. Je to jejich přání a jejich objednávka. Nejspíš těch samých, kteří pak nadávají, že v centru „chcíp´pes.“