Zatímco loni se díky covidové uzávěrce mohli lidé Maratonu psaní účastnit pouze vhozením dopisů do schránky u Domečku Šrot, letos mohli zamířit přímo do domečku, kde pro ně bylo v pátek 10. prosince připraveno několik vzorových dopisů, obálek, a hlavně příběhů letošních hlavních aktérů. Zájemci mohli psát pro Mikitu Zalatarovou z Běloruska, Čanga Čana z Číny, Mohameda Bakera z Egypta, Cihama Aliho z Eritrei, Bernarda Caala Xol z Guatemaly a pro Annu a Viru z Ukrajiny. „Problematiku lidskoprávních vztahů vnímáte jako hodně důležitou. To, co se nyní děje ve světě, je opravdovým problémem. Díky této příležitosti, kterou nabízí Amnesty International, s tím můžeme alespoň částečně něco dělat. Navíc už se v minulosti hodněkrát ukázalo, že Maraton pomohl, a to je důležité. Zároveň to je pro nás motivací,“ řekl za Domeček Šrot Robert Václavík.

Maraton dopisů funguje tak, že se každý rok vyberou příběhy několika nespravedlivě odsouzených lidí. Těmto lidem pak pisatelé z celého světa vyjadřují svým dopisem podporu. Napíší dopis, ať už svůj nebo podle předem připraveného vzoru a poté ho pošlou buďto přímo vysokým politikům dané země nebo na ambasádu. Vzhledem k tomu, že účast je po celém světě opravdu vysoká, přijde na dané místo v jednu chvíli několik desítek tisíc dopisů. Kompetentní osoby se tak dopisem musí zabývat. Už několikrát se v minulosti stalo, že se příběh odsouzeného začal opravdu řešit a medializovat, což nakonec vedlo až k jeho zdárnému propuštění.

V Milevsku se v pátek této události postupně zúčastnila desítka lidí. Ovšem toto číslo nebylo konečné, protože krabice, do které se házely páteční dopisy, putovala o víkendu do dalších rodin v Milevsku a okolí. Konečné číslo tak bude známé až během nedělního večera. Přinesou ho středeční Milevské noviny. Ty nabídnou také jednotlivé příběhy letošních příjemců.