Století bez velkých povodní bylo výjimkou

V období od poloviny 16. až do poloviny 19. století se povodně na našem území pravidelně vždy po 30 až 40 letech vyskytovaly. Pavel Matlas připomněl, že 20. století bylo z hydrologického pohledu v jižních Čechách výjimečné. Velké vody se jim vyhýbaly a vymizela tzv. povodňová paměť. Předešlé generace povodně braly jako přirozené a houževnatě se s nimi vyrovnávaly. Záplavy bývaly skutečně pravidelnou součástí života předků po celá staletí. Přednášku Pavel Matlas doprovodil ilustracemi z dobových map a plánů třeboňské rybniční soustavy.

Soběslav se dá zahrnout do Třeboňska z hlediska jejího napojení na rybniční soustavu přes řeku Lužnici. A samozřejmě vztahem k Rožmberkům. Soběslav byla největší město na rožmberském panství, i když administrativa dominia sídlila v Třeboni.

„V historii se podmáčené louky využívaly v souladu s přírodou. Mláka, jméno několika vesnic, značí hlubší kaluž. Situace v hospodaření se změnila v 16. století, kdy rybniční soustavy nabývaly nebývalých rozměrů. Za Štěpánka Netolického v první třetině 16. století bylo rybníkářství nejlukrativnější. Později za Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan se sice zakládaly velké rybníky, ale ekonomicky už to tak výhodné nebylo. Z historických pramenů vyplývá, že rybníky se stavěly také metodou pokus – omyl,“ uvedl Pavel Matlas. První povodeň na panství byla kolem roku 1550. Další přišla na jaře roku 1586, v březnu.

O povodni z roku 1606 se zmiňuje kronikář Václav Březan. Trvala podle jeho údajů od sv. Medarda do sv. Majdaleny, tj. od 8. června do 22. července. Následuje povodeň v letech1655 až 1656, která zřejmě byla i následkem poškození hrází na rybnících za třicetileté války. Francouzští vojáci měli hlad a neměli žádné rybářské vybavení, tak rozstříleli hráz rybníka, voda odtekla a oni mohli sbírat ryby a připravit si je k jídlu. Zajímavý výraz v souvislosti s rybníkářstvím jsou fašíny. Jak zmínil Pavel Matlas, je to svazek proutí neboli hatě. Další pozapomenutý výraz jsou „měřičkové“ – čili dnešní geodeti. Vyměřovali hráze rybníků. Další, přímo zvukomalebné, slovo je haltýř, které představuje malou dřevěnou nádrž z latí ponořenou do proudící vody a sloužící ke krátkodobému uchování živých ryb.

Třeboň versus Lomnice

Město Třeboň leží v podstatě na vyvýšenině. Původně na jejím místě nocovaly kupecké karavany – bylo to nocležiště. A Pavel Matlas zmínil i rivalitu Lomnice nad Lužnicí, která byla královským městem, a Třeboně, poddanského rožmberského města. V Lomnici nad Lužnicí bývaly povodně pravidelně po čtyřech až pěti letech, někdy každý rok. Lomničtí si stěžovali vrchnosti, že „nemohou svým dítkám vyživení míti“. Žádali o snížení daní a také jim bylo částečně vyhověno.

Další povodně přišly v letech 1709, 1730 a 1804. To vypouštěly vody na Rožmberku všechny trouby – výpustě. Hráze se zpevňovaly vším, i „lajntuchy“. Velmi důležité vždy bylo udržení rybníků, jejich hrází. Ještě za první republiky rybníky hrály strategickou roli v případě ohrožení.

Dnes se soudí, že duby na hrázích je zpevňují. Ale zpočátku byly hráze holé. Na začátku 18. století duby zasázeli a po sto letech je chtěli vykácet. Ovšem to se setkalo s odporem.

K předposlední velké povodni došlo v roce 1890, kdy se protrhla hráz rybníka Svět. Centrum Třeboně zachránily hradební příkopy. Tehdy byl deštivý rok, snad to byl i cyklon, který způsobil povodeň. Ta šla na Prahu a poškodila Karlův most. Rybník Mrhal u Českých Budějovic se také vylil. V místě, kde se tahal led, byla hráz nižší a přes ní se mohly vody valit.

Vliv zemědělství

Povodně neboli záplavy přicházely pravidelně. Změna nastala v 19. a 20. století. Docházelo k intenzifikaci zemědělství. Začalo se drenážovat, půda se odvodňovala, více vody odtékalo do povodí. To bylo také jednou z příčin velké povodně roku 1890. Malé povodně se vyskytly ještě v roce 1923 a v 50. letech 20. století. V souvislosti se záplavami se mluví i o malé době ledové, a to v časovém rozmezí od třicetileté války do válek napoleonských. Tehdy údajně Švédové přecházeli zamrzlé Baltické moře i s kanóny. Odvození názvu měsíce února vzniklo z toho, že v této roční době se obvykle „noří“ ledy.

Poslední velká povodeň v historii je zaznamenána z roku 1890. Ovšem nedosáhla tak ohromných rozměrů jako ta poslední z roku 2002. U rybníka Rožmberk pod hrází je umístěný obelisk, kde jsou vyznačeny ryskami úrovně, kam voda při té které povodni sahala. A ryska z roku 2002 je úplně nejvýš. Podobné značení lze najít na více místech. Také na Ovčíně cestou ze Soběslavi na Rybovu Lhotu a Skalici je u mostu přes Lužnici měřítko s ryskami úrovně vodní hladiny z jednotlivých povodní. Výše vody z roku 2002 budí údiv. A mnohým připomíná dramatické chvíle.