„Ludvík Beinkoles se svojí ženou Růženou, mladším synem Karlem a sestrou Karolínou Beinkolesovou nastoupil 22. května 1942 do transportu s označením Aw, který směřoval z Třebíče do Terezína. Jako první opustila brány terezínského tábora Karolína, jejíž životní cesta skončila v září 1942 v oblasti Raasika Jagala. V září 1943 se s rodinou rozloučil syn Karel a rodiče se starším synem Janem opustili Terezín v zimě 1943, všichni směřovali do obávaného místa zvaného Auschwitz,“ přiblížila tragický osud rodiny Marta Leblová ze spolku Zikaron.

Pod záštitou spolku Zikaron tak už došlo k odhalení šesté pamětní desky v rámci mezinárodního projektu kameny zmizelých – Stolpersteine. Jednotlivé kameny upomínají na bývalé obyvatele konkrétních domů, kteří zahynuli pro svůj židovský původ v nacistických koncentračních táborech. Například v loňském září byly odhaleny kameny připomínající tragický osud rodiny zakladatele jindřichohradecké likérky Moritze Schulze. Ten se bohužel konce druhé světové války nedožil a v koncentračním táboře zemřela i jeho manželka Františka, dcera Erna a vnučka Eva.

V červnu loňského roku byly položeny kameny pro rodinu Bienenfeldových, která bydlela a žila v Klášterské ulici číslo 73. Rodina vedla obchod s kůžemi. „Bratři Viktor, Max a Otto a jejich sestry Adéla Liebenová a Olga Gottliebová pomáhali své ovdovělé matce s podnikem. Otto Bienenfeld jako první z rodiny nastoupil do transportu směřujícího do Terezína a jeho stopa končí začátkem ledna 1942 v Rize, Viktor byl zatčen a po nějakou dobu vězněn v Osvětimi a tam také zavražděn v březnu 1942, Max byl zavražděn v září 1942 v Majdanku. Jejich provdané sestry se svými manžely byly deportovány do gheta ve Varšavě a Lublinu a jejich stopy mizí v dubnu 1942,“ doplnila Marta Leblová.

První kameny zmizelých pak byly v Jindřichově Hradci odhalené v roce 2018 ve Vídeňské ulici u nemocniční zdi, kde dříve stával rodný dům rodiny Stampfových, jejíž čtyři členové byli v květnu 1942 povoláni do transportu, kde zahynuli. V Panské ulici u čísla 95 leží čtyři kameny pro rodinu Winternitzovu a Schönovu. Další pamětní deska je v Nádražní ulici číslo 249, kde žila rodina operního pěvce Karla Bermana. Ten v době druhé světové války prošel kvůli svému původu řadou koncentračních táborů, z nichž se jako jediný z rodiny po válce vrátil. Jeho rodiče Rudolf Berman a Anna Bermanová i mladší bratr Josef nastoupili svou cestu transportem vypraveným z Třebíče 22. května 1942 do Terezína a o několik dní později transportem do Lublinu. Rodiče selekcí neprošli a bratr Josef byl zavražděn 12. srpna 1942 v Majdanku.

Z velké židovské komunity, která žila před válkou v Jindřichově Hradci, zahynulo v koncentračních táborech a nevrátilo se zpět téměř 300 obyvatel židovského původu. Na jejich památku byl ve městě vybudován důstojný památník.