A radost ze shledání panovala i ve třídách. Po otázce – kdo se těšil do školy?, se ve druhé třídě učitelky Veroniky Pšenické ozvalo hurónské – jááááááá! Jen jeden chlapec se dal slyšet, že se mu nechtělo tak brzy vstávat, ale teď už je mezi spolužáky rád. 

Ředitel Libor Mandovec se přiznal, že měl smíšené pocity. „Měl jsem velkou radost, že děti i rodiče projevili o návrat do školy tak velký zájem, ale zároveň jsem se modlil, aby zájem v některé třídě nepřekročil třeba jen těsně předepsanou patnáctku a nemusel jsem někomu z dětí říct, že se do skupinky už nevejde a zůstane doma. To naštěstí nenastalo. Přednost by v takovém případě měly děti rodičů, kteří chodí do práce a kritériem byla taky rychlost přihlášení k návratu do školy. Ale opravdu nerad bych někoho odmítal,“ svěřil se ředitel. 

Škola zajistila všechna předepsaná opatření a na velkou přestávku šly všechny třídy ven. Okolí školy bylo rozděleno do sektorů, každá třída měla vyhrazený svůj kout, kde se děti mohly čtvrthodinu vyběhat a nepotkaly se s ostatnímí třídami. Užívaly si i přestávku s chutí.