„Více než na to, že jsem vyhrál tituly, jsem hrdý, že jsem dost kluků dovedl do ligy a vychoval je pro profesionální fotbal. Když si na mě teď vzpomenou a třeba se ozvou o Vánocích, je to pro vás největší odměna,“ nechává se slyšet současný ředitel Sportovně-technického oddělení Fotbalové asociace České republiky, pod které spadají všichni trenéři u nás a kompletní trenérská metodika včetně všech reprezentačních výběrů mládeže kromě lvíčat do 21 let. Jedenadvacítka už spadá společně s A týmem pod společnost STES.

Jak vzpomínáte na své fotbalové dětství v Milevsku?
Všechno bylo skvělé, protože i když se dneska vzpomíná, že ta doba nebyla z politického hlediska ideální, tak my mladí kluci jsme neměli žádné starosti, dělali jsme, co jsme měli rádi a měli jsme vynikající možnosti. Fabrika ZVVZ tehdy vytvářela na tak malé město dnes nepředstavitelné podmínky. Za Milevsko jsem hrál i první dorosteneckou ligu, poté většinou druhou. Měli jsme výborné trenéry, kteří pro milevský fotbal pracovali dlouhá léta. Nerad bych je ale jmenoval, protože člověk už nemá takovou paměť a já bych na někoho nechtěl zapomenout. Stejné je to se spoluhráči z A týmu i dorostu, protože jsme toho spolu zažili spoustu. Ve svých 18 letech už jsem hrál jako dorostenec za Milevsko divizi mužů a roku 1976 jsem odešel do Prahy. Ještě třetí ročník jsem ukončil na milevském gymnáziu a poté jsem přestoupil z Milevska do Bohemians, tak jsem šel pro čtvrtý ročník na gymnázium Na Pražačce, kde jsem také maturoval.

Věnoval jste se tehdy i jiným sportům?
My jsme ještě byli takoví ti obojživelníci, jedna parta všestranných sportovců, kteří hráli v létě fotbal a v zimě hokej. Za našeho dětství se v Milevsku postavil nový zimní stadion…

Rozsáhlý rozhovor v kompletní verzi naleznete ve středečních Milevských novinách. Jiří Kotrba popíše svou současnou funkci na fotbalové asociaci a prozradí, jak často se vrací do Milevska, nebo s kým je z místních fotbalistů v nejužším kontaktu. A lituje ze své trenérské kariéry něčeho? I to se dočtete ve středečním tisku!