S fungováním speciální třídy mají v mirovické základní škole zkušenosti už z minulosti. Historicky tam byla a osvědčila se. Jenže podmínkou proto, aby škola mohla takovou třídu otevřít, je minimální počet šesti dětí, které ji budou navštěvovat. A v minulých letech tolik žáků s mentálním postižením v Mirovicích neměli. „Teď máme dětí zase poměrně dost a tak ji od září obnovíme,“ potvrzuje ředitelka ZŠ Mirovice Jitka Šebková.

Ve speciální třídu se promění během letních prázdnin učebna, v níž je aktuálně I. oddělení školní družiny. Dopoledne bude sloužit k výuce, odpoledne zůstane zachován provoz školní družiny. „Ve speciální třídě je dovoleno slučovat ročníky. Bude tam proto devět dětí ve čtyřech ročnících. Mělo jich být deset, ale rodiče musí s umístěním do speciální třídy souhlasit, což se v jednom případě nestalo,“ vysvětluje ředitelka Šebková.

Dosud byly žáci integrováni v běžných třídách, kde měli asistenty. Podle Jitky Šebkové je ale společná výuka i tak velmi komplikovaná. „Integrace je krásná věc a já s ní souhlasím do doby, dokud se nejedná o děti s lehkým, středním nebo těžším mentálním postižením. Podle mého názoru se pak už nejedná o integraci. Něco jiného je, pokud má dítě například poruchu učení, je tělesně hendikepované a podobně, ale pokud se jedná o mentálně postižené děti, myslím, že to byl špatný krok. V praxi jsou jinde v učivu, myšlením, společné vzdělávání je velmi těžké a s postupem času stejně není společné,“ míní ředitelka.

V malém kolektivu dětí na stejné úrovni mají šanci vyniknout

Za pravdu jí dává Miloslav Majer, vedoucí Speciálně pedagogického centra Strakonice. Právě pracovníci této organizace školu v Mirovicích v dubnu navštívili a identifikovali několik dalších žáků s lehkým mentálním postižením. „Všechny děti, které budou ve speciální třídě, mají základní diagnózu mentální postižení. Prolíná se celou osobností, nejen v tom, že takovým dětem nejde psaní, čtení, počítání, ale i v sociální rovině. Rok od roku se nůžky mezi nimi a jejich spolužáky rozevírají. Nedá se to vždy záplatovat tím, že bude ve třídě asistent a žák bude mít individuální plán. Tyto děti nemají možnost ani soutěžit s vrstevníky. Srovnávají se s nimi a vidí, že jsou pozadu. Je to bolavé místo inkluze, integrace, zrovna u tohoto druhu hendikepu to není ideální,“ říká Majer s tím, že v malém kolektivu dětí na stejné úrovni mají naopak šanci i mentálně postižení žáci vyniknout. „Je dobré, že v Mirovicích budou současně v jedné budově s ostatními dětmi. Mohou se potkávat, kamarádit, jen učivo budou mít na úrovni, na níž stačí a nebudou přetěžováni učivem běžné základní školy, což jsou informace, které nemohou logicky vůbec zpracovat,“ míní Majer.

Zřízení speciální třídy na menších školách je dnes spíše výjimkou. „Ve většině jihočeských okresních měst fungují přímo speciální školy. K vzniku speciální třídy navíc nestačí jen dobrá vůle zřizovatele a ředitele školy. Musí být přítomen speciální pedagog a nejméně šest dětí se stejným mentálním hendikepem. V malých školách na vesnicích tak zase nesplní podmínku počtu žáků pro otevření speciální třídy,“ vysvětluje Majer.