Vstupní síň Památníku Mladovožicka se v pátek navečer zaplnila návštěvníky, o díla tvořivých mužů byl velký zájem. Vystavuje jich desítka. Michal Fryš se zaměřuje na fotografování přírody, hlavně zvířat. Další fotograf Petr Otradovec vystavuje i reportážní snímky, třeba z místního fotbalu. František Zelenka je umělecký kovář. Na výstavu dodal některé exponáty – jako třeba zdobené zrcadlo, ale taky fotografie jeho výrobků, mezi kterými se najdou zdobené kovové ploty, mříže u studně, postele i židle. „V republice je ale dost škol zaměřených na umělecké kovářství – v Praze, v Brně nebo i v Soběslavi, jenže jen zlomek řemeslníků u oboru zůstane. Já jsem samouk,“ zmínil František Zelenka.

Starosta hasičů objevil kouzlo linorytu

Návštěvníci si listovali vystavenými kalendáři Ladislava Bacila, obdivovali dřevořezby Jaroslava Adama a zastavovali se u obrazů Miloše Rataje, který rád maluje místní krajinu a už v Památníku měl i samostatnou výstavu. Jako malíř se představil i bývalý starosta Vožice a nyní starosta hasičů Miroslav Dlouhý. Prozradil, že na výstavě Miloše Slámy v Pelhřimově pro sebe objevil i kouzlo linorytu. V malování ho inspiruje ovoce holandských mistrů.

David Hubert se věnuje makrofotografii. „Fotím havěť, kterou ženy nemají moc rády,“ žertoval. A přivedl i syna Damiána, který se prezentuje jako kreslíř. Vedoucí Památníku Jana Wagnerová prozradila, že tady se mohou projevovat geny. „Damián je prapravnuk akademického malíře Oty Bubeníčka, který má v našem Památníku svou expozici,“ upozornila. Ota Bubeníček v Mladé Vožici od roku 1932 až do své smrti v roce 1962 žil, tvořil a čerpal inspiraci ze zdejší krajiny.

Kytara bývalého kuřáka

Pozornost poutaly i kytary Jana Tomšíka, který je sice z Českých Budějovic, ale z Vožice má manželku a k jejím rodičům sem mladá rodina často jezdí. Takže ho Jana Wagnerová zahrnula mezi tvořivé Vožičáky. A dobře udělala. Jednu z jeho kytar – tu, do které pod epoxidový povrch zalil předměty svého loučení s kouřením včetně popelníčku, hořící cigarety nebo nedopalků, si lidé prohlíželi se zájmem i řadou otázek. Třeba – je taková kytara těžká? Dost. Váží 5,5 kilogramu, narozdíl od běžné váhy kytar mezi třemi až čtyřmi kily. A protože na kytaru Jan Tomšík i hraje v kapele Tomsix, musel si pořídit popruh na obě ramena, aby váhu rozložil. „Drží ale tón a zní perfektně,“ zmínil tvůrce, který se živí jako strojvedoucí.

K příjemné náladě na vernisáži hrála kapela Tři veteráni.