Tentokrát se sešla sympatická skupinka dvaceti lidí, kteří si v úvodu poslechli koledy a pak si popovídali o Vánocích ve svých rodných zemích. Většina už rozumí i mluví česky, když bylo něco nejasného, stala se Anna tlumočnicí. Občas zněla i angličtina nebo španělština. Nakonec si ale všichni rozuměli. Nejen, že se dozvěděli, jak se slaví Vánoce a Nový rok v Polsku, na Ukrajině, v Rusku, v Litvě, ve Venezuele nebo ve Rwandě, svými vánočními postřehy přispěli i čeští účastníci, kteří si přišli popovídat. A jako dárek od jednoho píseckého podnikatele doputovala na setkání i krabice skvělých vanilkových rohlíčků. Ta napřed mezi účastníky kolovala a pak skončila na stole s občerstvením, které bylo připravené pro závěr setkání. 

Marlen z Rwandy, která má českého manžela a tři malé děti, zavzpomínala na Vánoce v její rodné zemi, kde je pro chudé lidi štěstím, když si mohou dopřát o Vánocích maso – každý malý kousíček jako z českého guláše. Lidé ale vědí, že jsou Vánoce, radují se a jsou veselí, celý den zpívají v kostele. Marlen před osmi lety poprvé přijela do Písku 22. prosince a okouzlila ji vánoční výzdoba a nasvícené město. „Já si myslela, že město je tak nazdobené pořád,“ zavzpomínala. Pak ji zaskočilo, že se na Štědrý večer jedl bramborový salát. Nerozuměla tomu, proč Češi jedí o svých největších svátcích studené jídlo. Tak si bramborový salát ohřála. „Ve městech ve Rwandě mají lidé televizi, takže znají zvyky jiných zemí. Kdo ale nemá televizi, neví, že se někde o Vánocích zdobí stromeček,“ zmínila Marlen a dodala: „Když u nás nemáme žádné vánoční tradice, tak jsem si osvojila ty české.“  

Písecké postřehy přinesou ve středu i další zajímavosti z vyprávění ostatních účastníků setkání Světa v Písku.