Několik desítek dětí, alias čertích prcků, tak prolézalo krabicovými tunely, házelo alobalovými míčky, skákalo přes polena, skládalo puzzle a sbíralo odvahu setkat se s nejvyšším vládcem pekla.

Mikuláš se svojí andělskou družinou přišel do Národního domu ve chvíli, kdy už polovina osazenstva sálu měla plnění úkolů za sebou a netrpělivě čekala na jeho příchod. Ještě před mikulášským nadělováním, ale přišlo andělsko čertovské tančení. Dva znepřátelené tábory se v symbióze vlnily a radovaly z tanečních kreací.

„Je vidět, že hudba a kultura mohou spojovat. Třeba si to uvědomí i někteří politici a o příštím adventu bude na světě o něco lépe, než je tomu letos. Když se mohou spojit čerti s anděly, proč by to nešlo i jinde,“ zamyslela se jedna z přítomných maminek Pavla Svačinová.

Děti ale o pozadí významu společného tančení andělů s čerty čas přemýšlet neměly. Těšily se totiž na Mikuláše a jeho balíčky. To nastalo ihned po skončení tance. Každé dítko po předložení certifikátu o splnění všech úkolů, si potřáslo se Svatým Mikulášem rukou a obdrželo malý balíček. „Nevím, jak to vše stíhá, asi je hodně rychlý a šikovný. Teď je tady s námi, ale taťka říkal, že až přijdeme domů, najdu od něj možná něco za oknem,“ těšil se domů sedmiletý Matěj.