Aktér či aktéři činu polili větší část sochy i podstavce červenou barvou. Vybrali si k tomu 24. únor, tedy datum, kdy si svět připomíná začátek plnohodnotné ruské válečné operace na Ukrajině. Pomník, jenž představuje vojáka Rudé armády v nadživotní velikosti, je ve vlastnictví Suchdola nad Lužnicí a starosta Ladislav Kotrba uvedl, že případ byl ohlášen policii. „Policie ČR se případem zabývá,“ potvrdila mluvčí územního odboru Jindřichův Hradec Věra Mžiková. Policisté zahájili úkony trestního řízení proti neznámému pachateli pro úmyslné poškození cizí věci.

Proč suchdolský pomník dráždí

„Pomník družby se SSSR“, jak byl označen v roce vzniku, rozbouřil vody v Suchdole nad Lužnicí již vícekrát. V moderní éře sice město a jeho obyvatelé vybudovali novější památníky válečné historie, ať jde o pomník obětem 1. a 2. světové války a 3. odboje či památník zavražděných židovských občanů Suchdola. U těchto pomníků také probíhají pietní akty. Socha rudoarmějce však zůstala na místě a část obyvatel ji hájí či toleruje s poukazem na osvobození země od německé okupace v roce 1945.

Jestliže naopak část obyvatel města sochu označuje za suchdolskou ostudu, opírají se myšlenky, které stály u jejího vzniku a odhalení v roce 1971, tedy po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy.

Historik Daniel Veith, vedoucí suchdolského odboru kultury a cestovního ruchu, v roce 2020 v radničním zpravodaji připomněl: „Sochu vytvořil prominentní režimní sochař František Mrázek (1912–2002). Socha stála místní národní výbor 150 000 Kčs, úpravy okolí si vyžádaly dalších 98 000 Kčs. Obecní kronika poznamenává: ,Postava sovětského vojáka a vryté letopočty budou navždy připomínat hrdinské činy Sovětské armády při osvobozování republiky z jařma fašistických okupantů v r. 1945 a internacionální pomoc v r. 1968.´“

Markéta Devátá, historička z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, se ve svých pracech podrobněji zabývala okolnostmi zbudování pomníku: „Za iniciativou stála skupina aktivních členů Svazu československo-sovětského přátelství (SČSP) a od počátku ji spojovala s tím, co pro ni bylo patrně důležitější než pomník sám: vlastní společenská rehabilitace, očista místních politických struktur a návrat k  starým dobrým pořádkům.“ Devátá zdokumentovala, jak vyšší komunistické orgány prosazovaly výsledné ideové vyznění, tedy zahrnutí okupace 1968. Tento letopočet se objevil na podstavci. Nápis při odhalení zněl: 1945, 1968, Na věčné časy.

Daniel Veith ve zmíněném článku mimo jiné uvedl: „Je dobré připomenout, že v době vzniku pomníku družby zde již pomník věnovaný zásluhám Rudé armády stál. Tento pomníček stojí v  Tušti dodnes, byl odhalen 9. 5. 1948.“ A dodal: „Monumenty oslavující sovětskou okupaci by se zřejmě daly spočítat na prstech ruky.“

Úpravy a nejasná budoucnost

Vztah pomníku k roku 1968 se pokusili bývalí městští politici různě otupit. V roce 1977 byl zezadu doplněn o připomínky válečných let. Sedm urniček obsahovalo prsť z míst bojů na východní frontě a míst nacistických zločinů. Už v roce 1990 původní nápis s letopočtem 1968 překryla nová deska, na níž stojí neutrální slova: 1945 / Již nikdy válku! Dnes je nápis již notně vybledlý.

Diskuse na téma: „odstranit, přemístit, nebo ponechat“ však v různé intenzitě přetrvávají doposud. První reakce na polití sochy barvou na sociálních sítích byly převážně negativní a podporovaly myšlenku čin potrestat.

Pamětníci připomínají, že pomník stál před kasárnami pohraniční stráže a dotvářel jakousi jejich výzdobu. V roce 2018 byly zbořeny a socha zůstala trčet v malinkém parčíku mezi třemi ulicemi, který nemá jiné využití. Děti, které míří ze školy k vlakům či k autobusům, dnes mohou pomník zahlédnout na pozadí supermarketu.