Spolek Hrzán sobě uspořádal architektonickou soutěž, kterou vyhrál návrh Lenky a Markéty Melkusových z Prahy, a snažil se na sochu vybrat peníze. Jenže kolem částky 300 tisíc se zdály být možnosti nadšenců ze spolku vyčerpané, přestože pořádali benefiční koncerty, divadla a zorganizovali sbírku. Vybralo se na sádrový odlitek sochy, ale na provedení v bronzu byla potřeba ještě jednou taková částka. Tu pak dodalo město Tábor a dnes odpoledne za účasti obou dcer Jiřího Hrzána – Barbory a Terezy i autorek sochy sester Melkusových, Táboráci sochu poprvé uviděli na svém místě. 

Jak prozradil moderátor Luboš Dvořák, Jiří Hrzán měl tři starší sourozence. Byl mimořádně pohybově nadaný, v Táboře se věnoval atletice, fotbalu i hokeji. Ve svých filmových rolích se nikdy nenechával zastupovat kaskadéry. Na jihu Čech natáčel film Bloudění – v Písku, Drahé tety a já ve Vlachově Březí a v Českých Budějovicích, a shodou okolností poslední snímek točil Jiří Hrzán v Táboře – jmenuje se Blázni, vodníci a podvodníci. V Táboře se tak mohou najít pamětníci natáčení na Knížecím rybníku, kde jezdil na vodních lyžích, nebo na jeho projížďky po městě na kolečkových lyžích. Film nese rok vzniku 1980 a v témže roce Jiří Hrzán tragicky ve věku 41 let zemřel.

Dcera Bára Hrzánová Táboráky pozdravila a nadšence, kteří se o sochu zasadili, oslovila: „Přestože patřil mezi nejmenší herce, má tu celou figuru z bronzu, zatímco i velikáni mezi herci mají jen busty. Děkuju spolku Hrzán sobě.“ Její sestra Tereza řekla, že je dojatá a zavzpomínala na dětství v Táboře, v babiččině zahradnictví, kde prožila perfektní dětství s bratranci Jirkou a Tomášem. Dnes se vrací na Táborsko na chalupu, kde chová koně. Barbora Hrzánová prožívala dětství spíš u budějovické babičky. „Táta byl velký snílek, ale že bude mít sochu, to by ho nenapadlo,“ řekla jeho dcera Tereza. 

Starosta Štěpán Pavlík zmínil ředitelku divadla Lindu Rybákovou a minulého starostu Jiřího Fišera, kteří si dotažení plánu vzali za své. A prozradil i to, že vzrůstem malý herec je na zdi v mírně nadživotní velikosti, aby tam nepůsobil nepatrně. Závěrem – než došlo k odhalení sochy a přípitku, zaznělo přání, aby si studenti do budoucna dávali v Táboře rande pod Hrzánem, tak jako si v Praze dávají sraz u koně na Václaváku.