ČEVAK pokračuje dalších deset let

Před rokem v lednu vystřídal ve funkci ředitele VST Milana Míku Lubor Tomanec (53), který do té doby působil jako provozní ředitel ČEVAKu. Stál před ním úkol navázat na svého předchůdce a zorganizovat soutěž o provozování vodohospodářské soustavy v trojměstí na dalších deset let. Jednoduché to nebylo. Protože Tábor čerpal před více než deset lety evropskou dotaci na obnovu kanalizační soustavy a rekonstrukci čistírny, musí postupovat podle koncesního řízení. Tímto způsobem se tehdy vybíral provozovatel jen v Táboře a v Jihlavě a Tábor patřil mezi průkopníky. Zatímco v Táboře se akce dotáhla do konce, v Jihlavě se dodnes vlečou soudní spory o to, kdo bude soustavu vlastnit a kdo provozovat. I Tábor si ale při výběru provozovatele před deseti lety užil průtahů a námitek, které řešil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
„Poučili jsme se z toho. Koncesní řízení bylo tentokrát dvoufázové. V první fázi musel uchazeč osvědčit kvalifikaci – tedy že provozuje obdobně velký majetek a provádí obdobně velké investice. Tím de facto zbydou ve hře jen tři velcí hráči – francouzská Veolia, španělská Aqualia prostřednictvím Severomoravských vodovodů a kanalizací a ČEVAK rakouského majitele Energie AG,“ popisuje Lubor Tomanec. Jelikož Veolia momentálně řeší vlastní problémy ve městech, která se chtějí z její správy vyvázat, tak se do táborské soutěže nepřihlásila. Zbyli dva uchazeči.
Následovalo dvoukolové nabídkové řízení. V prvním kole měli uchazeči podat předběžnou nabídku finančního modelu. „Pořizoval se záznam, zda zadání a podmínkám uchazeči rozumí, abychom se vyhnuli pozdějšímu napadení soutěže jako před deseti lety,“ říká Tomanec. V druhém kole pak už měli uchazeči předložit finální nabídku, která se hodnotila podle dvou kritérií – 97 procentní váhu při hodnocení měla cena provozních nákladů za rok a prognóza na deset let, 3 procenta váhy představovalo technické kritérium jako roční průměr celkové délky kanalizace, kterou provozovatel za rok zmonitoruje kamerou a vyčistí. „ČEVAK byl v obou kritériích lepší,“ konstatuje Lubor Tomanec.

Musí se postavit sušička kalů

Celkovou cenu ČEVAK uvedl 250 milionů ročně. Z toho 130 milionů představují náklady provozovatele a 120 milionů nájemné pro majitele soustavy, tedy tři města, která svůj vodohospodářský majetek vložila do Vodárenské společnosti Táborsko. Musí se přitom dodržovat tempo obnovy, aby majetek nezastarával. „K této obnově by postačilo přibližně 55 milionů ročně, zbytek ale potřebujeme na splácení úvěru České spořitelně, kterým se dofinancovávala před více než deseti lety dotace,“ zmiňuje ředitel. Tato akce stála tehdy kolem miliardy, v zastupitelstvech se o ní vedly vášnivé debaty a vystřelila také táborskou cenu vody na nechvalné čelo republikového žebříčku.
„Letošní splátka úvěru činí 64 milionů. Splátky se zvyšují, v roce 2027 se bude platit 67 milionů, než úvěr bude v dubnu 2028 splacen,“ vypočítává ředitel Tomanec. „Sto dvacet milionů nájemného je tak pro nás minimum. Pětapadesát milionů je potřeba na obnovu, zbytek na splátku. ČEVAK si proto ze svých nákladů ubral sedm milionů, abychom mohli zachovat nynější cenu 92,97 korun za kubík další tři roky. Bude šetřit na režijních nákladech, ekonomičtěji hospodařit s kalem a minimalizovat ztráty v síti,“ říká Lubor Tomanec a pokračuje: „Čeká nás několik let, kdy bude situace napjatá. V dubnu 2028 se sice uvolní obrovský prostor, protože přestaneme splácet přes 60 milionů ročně. Jenže mezitím musíme vyřešit další problém. Legislativa nás nutí jinak nakládat s kalem. Dnes se odvodní a využije v zemědělství na hnojení pozemků mimo těch, kde se pěstují bioprodukty a na rekultivace. Od roku 2024 musí být kal hygienicky stabilizovaný, tedy teplem zbavený nežádoucích mikroorganismů. Budeme proto muset v areálu čistírny vystavět sušárnu kalů odhadem za 200 milionů. A na to si budeme muset vzít další úvěr. Je tam sice šance na získání dotace, ale i tak bude dofinancování nutné a nejpozději v roce 2023 se musí se stavbou začít. Malé čističky si vystačí se sušením kalů v zařízeních na principu skleníků, kde budou sušit sluníčkem. Pro náš objem to ale nepřipadá v úvahu. My potřebujeme velkou sušárnu a ČEVAK už proto jedná, že by kal k sušení svážel i z Milevska, Soběslavi, Choustníku nebo Bechyně, aby byl provoz ekonomičtější,“ popisuje ředitel.

Jsou i města, kde je dráž

Ve snaze udržet cenu vodného a stočného pro odběratele bude postupně klesat nájemné pro VST. Do ceny 92,97 korun za kubík bez daně je zakomponována i pevná složka za vodoměr. Za nejběžnější vodoměr s průtokem 2,5 kubíku za hodinu se platí ročně 1890 korun bez DPH. Pevná složka za vodoměr představuje zhruba 15 procent ceny, 85 procent tvoří úhrada spotřeby. Malých vodoměrů je přes 5000 z celkových 8150 přípojek v aglomeraci.
Například rodinný dům, který má spotřebu 120 kubíků vody ročně, zaplatí 1890 korun bez DPH za vodoměr a 120 krát 80,62 korun. Tím vyjde roční cena 11 564 korun bez DPH. U rodinných domků je tu určitá nerovnost vůči lidem z bytových domů, u nichž se sazba za vodoměr rozpočítává mezi více odběratelů. A třeba výrobní podnik, který hradí za velký vodoměr 50 tisíc korun ročně, si k této pevné složce také připočte svou spotřebu krát 80,62 korun za kubík.
Pevná složka je stanovena podle příslušné vyhlášky, v Táboře je téměř na maximu. Přesto cena v táborské aglomeraci zaujímá v republice nikoliv první, ale přibližně osmé místo. „U nás cena včetně DPH činí 102,26 korun, v Severočeském kraji je to 107,94 korun za kubík. Frýdlant má dokonce cenu 127 korun a Chlumec nad Cidlinou 133. Je to dáno tím, že jiná města se teprve teď pouštějí do rozsáhlé obnovy soustav, což už má Tábor za sebou,“ vysvětluje ředitel.
Oponenti zdejší nákladné akce před lety varovali, že až se velký úvěr v roce 2028 splatí, bude mezitím obnovený majetek už zas vyžilý a bude se moci začít obnovovat znovu. Ředitel Tomanec to tak ale nevidí: „Tak to není. To nejhorší máme určitě za sebou, protože součástí oné velké investice bylo vybudování štoly od Jordánu do Údolní ulice a za 230 milionů rekonstrukce čistírny odpadních vod. Po splacení úvěru nám bude stačit na obnovu poloviční nájemné od provozovatele a úvěr na sušárnu kalů už nás tolik nezatíží,“ říká Tomanec.
„Úspěšná soutěž o provozovatele pro další období pomohla k tomu, že ve shodě s ČEVAKem chceme držet ještě tři roky stávající cenu vody. Zatím ale nevíme, co udělá s odběrem vody koronavirus. Pokud by například klesla výroba a tím i odběry v průmyslové zóně Sezimova Ústí a Plané, kde odebírají téměř pětinu z roční spotřeby 2,3 milionu kubíků, byl by to problém, protože fixní náklady a ceny oprav zůstávají,“ zvažuje i horší scénář Tomanec.
Nebylo by nakonec cestou, aby si trojměstí majetek spravovalo samo, tak jako to učinily třeba Strakonice? „V tom případě by Vodárenská společnost musela přijmout zaměstnance, nakoupit techniku. Navíc Strakonice, které se touto cestou vydaly, mají dnes vyšší cenu než je u nás. Ani je investice neminuly. Nám spolupráce s provozovatelem funguje a ČEVAK se chová jako dobrý partner,“ uzavírá téma vody Lubor Tomanec.