Jako autor literatury faktu vydal na tři desítky knih zaměřených na historii, mytologii, pověsti, lidové zvyky a poznávání génia loci české země. K Táboru a okolí ho vážou vzpomínky na letní prázdniny v dětství, které ve městě trávil u dědečka.

„Genius loci, z latiny duch místa, to je něco těžko popsatelného. Přitom každý z nás ví, že to existuje. Každé místo má svou zvláštní atmosféru, která na nás působí, ať chceme, nebo nechceme. Určitě se nám nelíbí temná, vlhká, chladná místa. Tam se necítíme dobře. Máme rádi místa, kde se můžeme rozhlédnout, pokochat, nadechnout, na prosluněných stráních, na nějakém kopci. 

Má to ale ještě i hlubší rovinu. Zjišťujete, že krajina má v sobě ještě něco navíc. Když o ní nic nevíte, při první návštěvě, tak třeba cítíte v ní něco povznášejícího, nebo zvláštního, svírajícího. Potom, když si o té krajině něco přečtete, jak tam lidé žili, co si o té krajině vyprávěli, jaké pověsti nebo báchorky a pohádky, to všechno dohromady se do té krajiny jakoby otisklo. To vše se také snažím do svých knih, do svého vyprávění dostat. Někdy je hodně těžké najít pravá slova. Moje knihy nejsou tradiční turistické průvodce,“ popsal svůj způsob zachycení skutečnosti Otomar Dvořák.

Sérii o Táborsku završí ještě pátý díl. „Bude se věnovat oblasti Jistebnicka, Nadějkova i České Sibiře pod Miličínem,“ prozradil nakladatel Jan Martinec. Na stánku měl v nabídce i další knihy z nakladatelství Regia, například ze série Šumavská toulání.

Knihu Stříbrnou cestou od Tábora k Mladé Vožici s Otomarem Dvořákem křtili kromě Jana Martince také ředitelka knihovny Olga Černá a hudebník a nakladatel Josef Pepson Snětivý. Ten křest doprovodil zpěvem a hrou na saxofon a na zobcovou flétnu. Otomar Dvořák popřál lidem, aby se jim kniha líbila a rádi si ji přečetli.

Návštěvníci obsadili v knihovně všechny židle. Mohli si zakoupit jednak knihu Stříbrnou cestou od Tábora k Mladé Vožici i předešlé tituly o Táborsku, jednak knihy o dalších regionech. Otomar Dvořák pak zájemcům všechny zakoupené knihy podepsal.