V táborské nemocnici radili, jak předcházet proleženinám a jak je léčit - Jižní Čechy Teď!
před 11 minutami

V táborské nemocnici radili, jak předcházet proleženinám a jak je léčit

V táborské nemocnici radili, jak předcházet proleženinám a jak je léčit
V táborské nemocnici radili, jak předcházet proleženinám a jak je léčit
V táborské nemocnici radili, jak předcházet proleženinám a jak je léčit
Zobrazit galerii (5)
V táborské nemocnici radili, jak předcházet proleženinám a jak je léčit

TÁBOR – Ve vstupní hale táborské nemocnice se zdravotníci ve čtvrtek 19. listopadu připojili k akci STOP dekubitům – laicky řečeno, proleženinám. Trpí jimi dlouhodobě ležící pacienti nebo vozíčkáři, kteří při sezení na vozíku nemusí cítit bolest v zatěžovaném místě. „Neléčený dekubit může skončit sepsí, otravou, a nakonec i amputací. Bolí to, vznikají infekce a léčba je nákladná. Proto je prevence klíčová,“ říká vrchní sestra chirurgického oddělení Nemocnice Tábor Olga Šefčíková. Spolu s vrchní sestrou oddělení gastroenterologie Helenou Novotnou a dalšími kolegyněmi tu poskytovaly rady i praktické ukázky, jak dekubitům předcházet a jak je léčit. 





„Většinou se tu zastavují lidé, kteří doma pečují o nemocného. Ptají se, jak efektivně polohovat a jak hojit dekubity,“ uvedla Helena Novotná.  Stupně dekubitu jsou čtyři.

V prvním stupni je ještě na místě neporušená kůže s neblednoucím zarudnutím, obvykle nad kostním výčnělkem. Může se vyskytovat bolestivost, zatvrdnutí, teplejší kůže nebo otok. Ve druhém stupni už se objevuje částečná ztráta kůže sahající do škáry. Projevuje se jako mělký otevřený vřed, puchýř nebo odřenina bez viditelného podkožního tuku. Ve třetím stupni už nastává úplná ztráta kůže (škáry i pokožky) až do podkoží. Podkožní tuk může být viditelný, ale kosti, šlachy a svaly ještě nejsou obnažené. To je pak příznakem nejzávažnějšího čtvrtého stupně, kdy dochází k úplně ztrátě tkání, je patrné místo s obnaženými kostmi, šlachami nebo svaly. Často se objevuje odumřelá tkáň (nekróza, povlak) a hrozí závažné infekce.

Jak dekubitům předcházet?

Helena Novotná zmínila, pro někoho možná překvapivě, že pro prevenci je velmi důležitá výživa. „Výživa je zásadní, je zapotřebí zajistit dostatečné množství bílkovin. Bílkovina je základní stavební kámen při hojení ran. Prevencí dekubitů je proto strava bohatá na bílkoviny – maso, ryby, vejce, mléčné výrobky, dostatek zinku. A když už se dekubit objeví, určitě doporučujeme speciální výživové přípravky. Ty mají vysoký obsah kvalitní bílkoviny a pomáhají v léčbě,“ popsala vrchní sestra Novotná. Na místě byly tyto výživové přípravky k vidění. V balení 125 mililitrů je 18 gramů čisté bílkoviny – to lze obtížně získat z běžné stravy. Přípravky se nabízejí v lékárnách v celém spektru chutí od sladkých až po slané příchutě.

V nemocnici je nutriční ambulance, kde tyto výživové přípravky lékař specialista napíše na recept – obvykle u pacientů, u kterých došlo k velkému poklesu hmotnosti nebo u těch, kteří nejsou schopni přijímat dostatečné množství běžné stravy, například onkologičtí pacienti kvůli zvracení. Také při onemocnění zažívacího traktu, poruchách polykání, u takzvaných křehčích seniorů a právě při léčení proleženin.

Jak pečovat o ležícího pacienta?

Olga Šefčíková na lůžku s maketou pacienta předváděla antidekubitní matraci, na kterou lékař může předepsat poukaz. V Táboře hospic Jordán nebo Domácí péče Tereza mají k zapůjčení i polohovací postele.

„Prevence dekubitů má u ležících pacientů tři kroky. První krok je dobrá elektricky polohovatelná postel a antidekubitární matrace – to je matrace, kam kompresor vhání vzduch a matrace jemnými tlaky zatěžuje a odlehčuje místa náchylná k dekubitům – například paty nebo na křížové kosti,“ popsala Olga Šefčíková. Druhým potřebným krokem je polohování a třetím lokální prevence – pěnové nebo gelové podložky, také pěnové náplasti nalepené na zatěžovaná místa. Kontraindikací ale je, když se pacient hodně potí nebo je inkontinentní. „Když odstraníme tlak a ošetřujeme ránu vlhkým krytím, dá se vyléčit.  Vždycky je hlavní odstranit příčinu,“ připomněla Šefčíková.

„Dekubitus je hlavní indikátor kvality ošetřovatelské péče i u nás v nemocnici,“ podotkla Helena Novotná. „Sledujeme výskyt dekubitů, jak těch, které vzniknou v nemocnici, tak vnesených, a každé čtvrtletí se tato zjištění vyhodnocují. Sledování probíhá na národní i nadnárodní úrovni.“

Lze vysledovat, jestli z některých seniorských zařízení nepřicházejí do nemocnice pacienti s dekubity častěji? To si Helena Novotná nemyslí. „Všude už se tomu věnuje pozornost,“ říká. „Spíš je s dekubity problém v laické péči, a proto tu dnes jsme,“ dodala Olga Šefčíková.

Půjčovny zdravotnických pomůcek mohou zapůjčit elektrická polohovací lůžka, antidekubitní matrace, polohovací klíny a válce, které udržují správnou polohu těla, gelové nebo pěnové podložky – ty chrání riziková místa, což jsou paty, lokty, hýždě. Na invalidní vozíky se zapůjčují antidekubitní sedáky.

Mýty kolem dekubitů

Není pravda, že se nejlépe hojí odkrytá rána, aby vysychala. Rána má být vždy překrytá, aby se zabránilo vzniku infekce. Rána se nemá vysoušet silnými roztoky, nemá se ani namáčet bylinnými odvary. Není pravda, že tvrdá kůže kolem vředu pomáhá uzavřít ránu, naopak brání hojení a může zapříčinit vznik nové rány. Vlhké meziprstí se nemaže sádlem ani antibiotickou mastí. Není pravda, že silikonové krytí zapaří ránu. Naopak tato krytí jsou prodyšná. Není také pravda, že suchý strup znamená, že se rána dobře hojí, a už vůbec neplatí, že je dobré si nechat ránu vylizovat domácími mazlíčky! I takové mýty mezi lidmi přežívají.

 

 

Libuše Kolářová
Libuše Kolářová

Diskuse k článku

Pro přidávání komentářů je nutné se přihlásit / registrovat.