Třebaže Zálší přišlo už dávno o svou samostatnost, městys Sepekov drží nad vesničkou ochrannou ruku. Postavil na návsi stany, v restauraci Obecní dům pro všechny objednal občerstvení včetně domácích koláčů, pod stromy vznikla výstava fotografií, vystoupily děti z hudebních kroužků sepekovské školy a k dobré pohodě hrálo trio Kothera, Kofroň, Mikeš. Kdo chtěl, toho Jaroslav Kosík ochotně provedl po vsi a povyprávěl místní historii. 

Zajímavé je, že Zálší nikdy nemělo jednoho pána. Už v roce 1291, ze kdy pochází první písemná zmínka o Zálší, převedl král Václav II. statky patřící ke hradu Skalice pražskému arcibiskupovi včetně půlky vesnice Zálší. Původně šlo o majetek Vítkovců, kterým byl zkonfiskován za vzpouru proti králi. Později patřila část obce pod milevské panství a část k panství opařanskému. Jaroslav Kosík zmínil, že informace o dějinách obce jsou torzovité a někdy i pozoruhodné. Třeba ta, že ve statistikách odběru piva z někdejšího pivovaru v Podboří v 19. století, vedlo Zálší spolu s Hánovem. 

Jaroslav Kosík dohledal, že v Zálší kdysi bylo hodně hrnčířů, ještě v 60. letech se tu vyráběly dřeváky, byli tu tesaři, truhlář, zedníci, kolář a hostinský. Telefon byl do obce zaveden v roce 1948, elektřina až o rok později. Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno v roce 1956 jako většinové. V roce 1954 nebo 1955 zde byla otevřena Jednota, která ale roku 1968 zanikla. Pamětníci zavzpomínali, že teprve v roce 1973 dostala silnice do Sepekova asfalt.  

Marie Maňáková z Milevska, rozená Nováková z čísla popisného 20, přidala vzpomínku, jak v polovině 50. let chodila pěšky na vlak do Sepekova a jezdila do hospodářské školy v Táboře. Boty, ve kterých přišla po prašné nebo i bahnité cestě ze Zálší, schovala u Sepekova do roury a do Tábora pak jela ve střevíčkách. Když se vrátila, boty na prašnou cestu domů ni čekaly v rouře. „Tenkrát se nekradlo. A taky jsem chodila sama přes les a vůbec jsem se nebála. Dneska bych měla strach,“ dodala. 

Dojemná chvíle nastala, když Jaroslav Kosík nahlédl do návesní kaple. Tu nechal městys Sepekov v roce 2015 opravit. V kapli se dnes objevily dvě zbrusu nové dřevěné lavice. Dřív tu nikdy nic na posezení nebylo. Lavice sponzorsky pořídili František Štrubínský z milevské firmy FAST Kovošrot, materiálem přispěl truhlář Pavel Ondráček z Božetic, který lavice zhotovil a jednu z nich společně zaplatily dcery Jaroslava Kosíka Eva a Pavlína na tatínkovu počest. Dcera Pavlína je současná sepekovská starostka Pavlína Bambuškarová a když kapličku otevírala, aby její otec nakoukl dovnitř, bojovala s dojetím. 

Na slavnosti nechyběl sepekovský farář Mikuláš Selvek. Řekl, že každý má život někde zakotven a je dobře, když se rodáci v místě svého dětství a vzpomínek scházejí. Sám pochází ze Slovenska a když se na obzoru rýsují Tatry, ví, že se blíží domů a buší mu srdce. Rodákům a přátelům Zálší věnoval požehnání, které má spočívat na jejich blízkých. Byl to také Mikuláš Selvek, kde při předloňské rekonstrukci kapličky vypátral, že obraz uvnitř zpodobňuje Pannu Marii Hostýnskou, tedy obraz častý spíš na Moravě. Přispěl tak střípkem do historie vesničky Zálší. 

Ve středečních Milevských novinách přineseme ještě další vzpomínky pamětníků.