Zvony k adventu a Vánocům neodmyslitelně patří. Ohlašují příchod Ježíše Krista, zazvonění zvonku ohlašuje vánoční nadílku. V lidové tradici měly zvony symbolickou moc odpuzovat zlo. Zvony mají mnoha tisíciletou historii. Věda, která se zvony zabývá, se nazývá kampanologie. Zkoumá vznik, vývoj, výzdobu, akustiku, funkci, metodu výroby, ladění zvonů a způsob, jak se na zvony hraje.

Zvony byly nedílnou součástí kostelních věží, církevního prostředí. Později zvony přicházejí i do světského prostředí, kdy ohlašovaly třeba korunovaci krále. Cestu do liturgie si našly už v sedmém století. Zvou věřící k bohoslužbě, což funguje dodnes. V Táboře znějí v neděli zvony z kostela Proměnění Páně a z Klokot.

Za výrobou zvonů stojí mistři zvonaři. Většinou se řemeslo předávalo z otce na syna, případně na zetě. Existují staré zvonařské rody. Do období třicetileté války, tedy do sedmnáctého století zvony v Českém království vyráběli pouze čeští zvonaři. Po třicetileté válce se to mění. Buď zvonaři zemřeli, nebo odešli do emigrace kvůli svému náboženskému vyznání. Od té doby až do počátku 20. století vyráběli zvony v českých zemích zvonaři z jiných zemí, například Němci nebo Francouzi.

„V současném pravoslavném kostelíku Povýšení svatého Kříže bývaly kdysi dva zvony. První zvon zdobil reliéf svatého Jana Nepomuckého. Za velké války v roce 1916 při listopadové rekvizici zvonů byl odvezen a už se nikdy do Tábora nevrátil. S ním byl patrně zrekvírován i druhý zvon, který se jmenoval Florián. V roce 1917 se uskutečnila druhá rekvizice zvonů. Od té doby je tato církevní stavba němá bez zvonů,“ řekla Lenka Vandrovcová.

„Zvonovina je vlastně slitina mědi a cínu v určitém poměru. Původně se míchala měď k cínu v poměru tři ku jedné, teď se většinou používá poměr čtyři ku jedné. Zvonovina, bronz, je slitina, která se používá také na výrobu děl, proto bohužel zvony podléhají válečné rekvizici. Dělo se tak nejen za první a druhé světové války, ale i dříve v historii. Zhruba v devatenáctém století začaly zvonařské dílny odlévat zvony i z jiných materiálů, než z bronzu. Objevovaly se zvony skleněné, mosazné, nebo ze směsi aluminia, mědi a niklu. Tyto materiály se ale neosvědčily,“ uvedla Jitka Vandrovcová.

Další zastávka Sobotníků byla na Kozím plácku u školky. Tam historičky povyprávěly o zvonech z obou věží děkanského kostela. Dále se přesunuli účastníci vycházky na náměstí Mikuláše z Husi. Za první světové války nejprve Rakousko-Uhersko zabavovalo z domácností například hmoždíře a jiné vhodné nádobí, také kliky a zámky. V létě roku 1916 přišla řada na zvony. Tehdy ještě rekvizici nepodléhaly zvony, které měly historickou hodnotu. O rok později byla už situace horší. Na jaře roku 1917 byla druhá rekvizice zvonů v celém soustátí. Tehdy už se na historickou hodnotu nehledělo. Ve farnostech zůstávaly nejmenší zvonečky, vesměs umíráčky.

Přišla druhá světová válka. Na území Protektorátu Čechy a Morava byly na Rohanském ostrově v Praze Na Maninách shromažďovány zvony, bronzové součásti pomníků, sochy, sousoší, bronzové desky, plakety, reliéfy. Prostor byl nazván Hřbitov zvonů. Zvony v protektorátu byly rozděleny na čtyři kategorie podle písmen A, B, C a D. Zvony kategorie D byly nejhodnotnější a nejstarší. Tyto zvony měly štěstí, unikly rekvizici. Zvony kategorie A, B, C musely být z věží a zvonic sneseny a odvezeny na Maniny. Ústřední sběrny zvonů byly v Praze a v Ostravě, ze které byly zvony stejně převezeny do Prahy. Kategorie A představovala nejmladší zvony, které byly pořízené po první světové válce. Na Maninách se objevilo najednou od března 1942 více než jedenáct tisíc zvonů. V červenci a v srpnu odplulo z Prahy pět lodí naložených protektorátními zvony kategorie A do Hamburku. Zvonů bylo celkem devět tisíc osm set jedna. V Hamburku byly zvony rozbity a přelity většinou pro výrobu dělových hlavic. Z těchto zvonů se už žádný zpět do Československa nevrátil. Přes dva tisíce zvonů na Maninách zůstalo, byly to kategorie D a C.

Podle poválečných výzkumů je zřejmé, že z území zhruba dnešní České republiky bylo zabaveno třináct tisíc zvonů. Na Moravě zůstalo šest procent zvonů, v Čechách třináct procent. Česká republika přišla o 90 procent svých zvonů. Byly tak zničeny historické památky, které by dnes měly nevyčíslitelnou hodnotu. Zmizela díla zvonařů z období do třicetileté války i jejich nástupců.

Z evropských zemí bylo pro válečné účely druhé světové války použito 45 tisíc zvonů. „Na památku našich devět tisíc osm set jedna zvonů byl před dvěma lety odlit zvon 9 801, který byl umístěn na Rohanském ostrově. Je ulit jako památka na pohnutou historii českých dějin,“ zmínily historičky.

Poslední zastávka zavedla Sobotníky k Bechyňské bráně. Tam se lidé dozvěděli zajímavosti o zvonkohře na Klokotech.

Jitka a Lenka Vandrovcovy pozvaly návštěvníky na první Sobotníky roku 2025. Už posedmé bude tradiční téma Židé v Táboře. V novém roce se zájemci o vlastivědnou výpravu sejdou v sobotu 18. ledna ve 14 hodin na Tržním náměstí.