Tamější duchovní Quirín Ján Barník stál u zrodu koncertů, které nabírají na oblibě. Cestu do kostela si nachází stále více posluchačů a organizátoři musí přidávat židle. Už půl hodiny před začátkem se začal chrám plnit hosty. Sepekovský duchovní Quirín Ján Barník při koncertech vždy prozradí jednu zajímavost kostela v Sepekově. Tentokrát se diváci dozvěděli, že základní kámen stavby kostela byl položen v roce 1730 a za pouhé tři roky byla stavba dokončena.
Hudební vystoupení odměnili diváci dokonce potleskem ve stoje, což se stalo poprvé.

Historie sepekovských varhan

Milevský rodák Miroslav Pšenička vzpomněl na svá mladá léta a připustil, že ho v okolí nic moc nezajímalo. S postupujícím časem si však uvědomil, že to byl možná jen nedostatek informací, protože na Milevsku je spousta unikátních, cenných a krásných věcí, mezi něž patří právě sepekovské varhany. Divákům přiblížil jejich historii.
Nástroj vyrobil varhaník a stavitel varhan Friedrich Ferdinand Semrád, který měl dílnu v nedaleké Prčici. V letech 1731–1781 vytvořil celkem 64 varhanářských prací a je významnou osobností českého barokního varhanářství. Nejdříve pracoval v Praze, kde má krásné varhany na Karlově. Potom se přestěhoval do Prčice a postavil mnoho nádherných nástrojů v okolí. Další se nacházejí v Nové Říši, v Týně nad Vltavou i v Milevsku a vytvořil také spoustu menších nástrojů podobného typu jako jsou v Sepekově. Byly postaveny v roce 1793, varhany v Milevsku jsou z roku 1766.

Tento nástroj je relativně malý. Má jeden manuál a pedál. Má devět rejstříků, dva jsou k pedálu, dalších sedm je v manuálu.
Je to nástroj jihoněmeckého typu, varhany se řadí do epoch – barokní, romantická doba a moderní doba. Varhany z každého období mají různé vlastnosti, které jsou pro danou dobu specifické. Proto se jejich kvalita neposuzuje podle velikosti, ty největší nemusí být lepší než menší nástroj. Ten sepekovský je skutečně krásný, kvalitně zrekonstruovaný. Pro varhaníka může být hraní obtížnější, protože má takzvanou krátkou oktávu, což znamená, že ve spodní oktávě jsou tóny uspořádány jinak než v těch ostatních.

Každému nástroji sedí jiné skladby

Miroslav Pšenička vybral skladby z dob renesance, romantismu i baroka. Na úvod zazněly skladby Sperindia Bertolda, Andrey Gabrieli, Heinricha Scheidemanna a Georga Muffata, předchůdců Johanna S. Bacha, Johanna Pachelbela a Georga F. Händla, jejichž dílo vyslechli posluchači na závěr. Nechyběla ani díla Johanna Ch. H. Rincka, Františka X. Brixi či Jana Zacha. Jako hold kostelu přidal varhaník i vlastní improvizaci. Čerpá inspiraci z několika zdrojů.
Může zpracovávat hudební téma, text nebo obraz. Základní motiv však přináší nástroj a jeho možnosti. Třetím zdrojem je duchovní atmosféra na daném místě, a proto i diváci byli spolutvůrci sobotní improvizace.
Na závěr vyslechli posluchači Bachovo preludium d moll a jako přídavek preludium k meditaci.
Miroslav Pšenička věnoval sváteční koncert panně Marii a vyjádřil své přání: „Chtěl bych hrát vám pro radost, pánu Bohu ku slávě.“

Peníze na dům pro opuštěné děti

Po hudebním i duchovním zážitku odcházeli z kostela spokojeni jak diváci, tak interpret. Výjimečný koncert si užila téměř stovka návštěvníků. „Od prvních koncertů se návštěvnost i věhlas koncertů zvyšuje. Museli jsme už začít přidávat židle, aby bylo dost míst,“ prozradil autor myšlenky pořádání koncertů Quirín Ján Barník. „Už od půl sedmé se kostel začal plnit.“

Vstupné na koncert se neplatí, spokojení návštěvníci mohou při odchodu přispět finanční částkou na projekt stavby domu pro opuštěné děti v Ugandě. „Přes facebook jsem se před třemi lety seznámil s jedním duchovním z Ugandy. Po čase jsem se vypravil za ním podívat, protože mne zaujal příběh jeho tíživého dětství. Byl opuštěný a neměl kde bydlet. Proto se začal starat o děti, které stihl podobný osud,“ vyprávěl duchovní. „Chtěl jsem se zapojit také a začal jsem shánět peníze od sponzorů i farníků. Podařilo se nám vybrat zatím 30 000 eur a 13. května 2025 se stavba rozběhla. Na jaře jsem se do Ugandy vypravil a strávil jsem tam s celou skupinou deset dní. Viděl jsem tak na vlastní oči obydlí 3 x 3 metry, kde zatím děti jsou,“ popisuje. „Je tam bída a těžké podmínky. Ale stavba běží, od přátel dostávám fotky a videa, jak práce pokračují a domov pro děti roste,“ těší Quirína.

Na nástěnce u vchodu do kostela jsou vystaveny fotografie z mise s dětmi. Je na nich vidět, jakou měly radost a těší se na nový domov, který jim umožní spokojenější život. Vybrané peníze tak jdou na konkrétní a fungující projekt.
Další ze série koncertů se bude konat večer před první sepekovskou poutí 6. září od 19 hodin v kostele Jména Panny Marie Sepekovské. Představí se smíšený pěvecký sbor Pifferaios z Bělehradu.

Jestli je těžké hrát na varhany nebo co inspiruje interpreta při koncertu se dozvíte ve středečních novinách. 

Nahlédnout pod umělcovy ruce můžete na tomto odkazu a užít si malou chvilku meditace za Bachova preludia si dopřejte zde: