VAŘÍME NA CHATĚ: Dva recepty s trochou romantické minulosti
LETNÍ SERIÁL. Než se můj tatínek, jak se říká, usadil a stal se úředníkem „Magistrátu královského hlavního města Prahy“, aby si pak později vzal moji mamičku, měl velmi pestré mládí. Studoval malířskou Akademii v Mnichově a měl velké množství přátel. Jednou z nich byla temperamentní Ema Kittlová, se kterou společně hodně malovali. Pokud ovšem nestálou Emu neodváděl zájem o jiná odvětví umění. Ať to však bylo ochotnické jeviště nebo sochařská dílna, vždy se vrátila.
Když přišla jednou s nápadem, že se bude věnovat studiu zpěvu, zasmál se tatínek: „Zase nový sport, Emičko?“
„Ba ne, tentokrát to myslím smrtelně vážně.“
Za pár let pak oslnila svým zpěvem celý svět jako slavná Ema Destinová, Tatínkovu paletu už ale opustila nenávratně.
Dělám-li dnes pečivo podle autentického receptu Kittlovy rodiny, nemám jej z pozůstalosti svého tatínka, ale dostal se mně cestou docela neromantickou. Přinesl mi jej od své ženy Jan Pivec do divadla.
PRAVÉ KITTLOVSKÉ BÝGLE
Připravím si:
20 dkg hladké mouky
10 dkg másla nebo sádla jemně osolit
2 dkg droždí
Vypracuji bochánek, který nechám v teple dobře vykynout. Pak tence vyválím a nakrájím pruhy asi 15 cm dlouhé a 10 cm široké. Ty pokryji suchými nasekanými švestkami (někdy dávám jablka, ale to není v původním receptu), posypu mletými lískovými oříšky, trochu skořice a pokapu citrónem. Placatě přeložím a na obou koncích zahnu. Poleji rozkvedlaným vajíčkem, všelijak zdobím půlkami mandlí a v hodně horké troubě upeču.
Vidíte, nejen knihy, ale i recepty mají své osudy!
Druhý recept má zase něco společného s minulostí manželovy maminky. Tu jako osmnáctiletou dívenku pozval k sobě na roční návštěvu babiččin bratr do Ameriky. Na zpáteční cestě se na lodi setkala s básníkem Antonínem Sovou, který snad býval jejím ctitelem už za dědečkova působení u pacovského soudu. Nakonec pak dala maminka přednost tatínkovi, o celé episodě se nemluvilo, jenom když dělala jedno americké cukroví, vždycky mi pošeptala: „To chutnalo Sovovi.“
Ve své zežloutlé ručně psané knížečce nemá je však zanesené pod „S“, nýbrž pod „F“ protože se anglicky jmenuje FATCH
1 koflík mléka
2 koflíky cukru
2 rovné lžíce kakaa
a kousek másla
se vaří tak dlouho, až se z hmoty dělá ve studené vodě kulička. Pak se přidají celé půlky vlašských ořechů a z 1 bílku pevný sníh, který se vmíchá. Hmota se vyleje na pekáč a než úplně vychladne, se rozkrájí.
A ještě jeden americký moučník pod „F“:
Food for God (jídlo pro Boha)
3 žloutky a koflík cukru se utřou, přidá se 5 rozdrobených piškotů se lžičkou prášku do pečiva. 25 dkg vlašských ořechů a 10 dkg datlí se dohromady umele na masovém strojku, pak se lehce vmíchá sníh ze 3 bílků. Peče se zvolna, až se udělá tvrdý povrch. Pak se vykrajuje do sklenice a zdobí šlehanou smetanou.
Autentické recepty herečky Jiřiny Šejbalové našel jeden z našich čtenářů v knihobudce v Kovářově a přinesl je do redakce. Pocházejí z knihy Vaříme na chatě, která vyšla už v roce 1969 – v době, kdy se české rodiny znovu učily trávit volné chvíle na chalupách, s jednoduchým vařením, domácími surovinami a bez zbytečného spěchu.
Jiřina Šejbalová, známá především jako charismatická herečka Národního divadla a představitelka mnoha výrazných ženských postav, měla blízko nejen k umění, ale i k autentickému životnímu stylu – a to se v její kuchařce odráží. Recepty jsou psány s osobitým šarmem a nenuceností, často doplněné drobnými radami „od srdce“.
V našem letním seriálu vám postupně nabídneme výběr těchto receptů – jako malý návrat do časů, kdy k nedělnímu obědu voněl rybízový koláč a voda na brambory se nosila ze studny.
Za týden se můžete těšit na recept na srbský guláš.
-red-

Diskuse k článku