Dali se s nimi do řeči a dostali ochutnat z rendlíku něco, co se jmenovalo uhlířina a bylo to ohromně dobré. Oba ovšem nevěděli, co v tom bylo. Když Bohoušek pak opětovně o uhlířině básnil, začala jsem pátrat po receptu, ale marně. Nikdo to už neznal.

Až jsem se konečně dozvěděla, že je to kombinace zbytků, ale taková, aby v ní byly v přesné rovnováze brambory s výrobky z mouky, to je knedlíky, noky nebo těstoviny.

Tady přidání škvarků, zbytků pečeně apod, je moc na prospěch věci.

Vy si teď ale opravdu musíte myslet, že u nás v Krhanicích  se výlučně živíme prostě, jako zapadlí vlastenci.

Na zapadlé vlastence jsem si ostatně vzpomněla vloni při  pročítání rukopisu místopisné kuchařky paní Úlehlové-Tilschové  u receptu na kyselo, tohoto každodenního jídla chudých podkrkonošských horalů. Je zajímavé, že se zapadlými vlastenci spojuje naopak můj muž slavnostní oběd na faře, kdy panna  Pepička předkládala panu farářovi zlatou vepřovou pečeni  s hráškem, kterou on nazval honosným jménem ambrosie.

Autentické recepty herečky Jiřiny Šejbalové našel jeden z našich čtenářů v knihobudce v Kovářově a přinesl je do redakce. Pocházejí z knihy Vaříme na chatě, která vyšla už v roce 1969 – v době, kdy se české rodiny znovu učily trávit volné chvíle na chalupách, s jednoduchým vařením, domácími surovinami a bez zbytečného spěchu.

Jiřina Šejbalová, známá především jako charismatická herečka Národního divadla a představitelka mnoha výrazných ženských postav, měla blízko nejen k umění, ale i k autentickému životnímu stylu – a to se v její kuchařce odráží. Recepty jsou psány s osobitým šarmem a nenuceností, často doplněné drobnými radami „od srdce“.

V našem letním seriálu vám postupně nabídneme výběr těchto receptů – jako malý návrat do časů, kdy k nedělnímu obědu voněl rybízový koláč a voda na brambory se nosila ze studny.

Za týden se můžete těšit na recept na sýrovou polévku.

-red-