Psí kotce spadají pod odbor životního prostředí, kde je má pod správou Marie Hejlková. „Jsem ráda, že se o psy stará paní Pokutová, protože k nim má skvělý vztah. Máme s ní smlouvu a na jejím základě pro město pracuje. Ve čtvrtek zrovna vydala posledního psa, tak jsou teď kotce prázdné,“ říká Marie Hejlková.

To ale neznamená, že je to tak pořád, i když zatoulaných psů je ve Vimperku oproti jiným městům poměrně málo.
Jak potvrdila zkušená chovatelka Bohumila Molnárová, když se ve Vimperku a okolí ztratí pes a zaběhne se do místních lesů, nemá moc velkou šanci k nalezení, jako to bývá ve městech mimo Šumavu. Je tu blízko i k frekventovaným silnicím, kde nejeden zatoulaný pes skončil. Bohumila Molnárová je letitým členem kynologického klubu ve Strakonicích, kde cvičila psy a nyní již několik let žije ve Vimperku, kde má se svým manželem výcvikové středisko a psí hotel. Ani jí není osud zatoulaných psů lhostejný a tak si k základnímu výcviku vzali s manželem fenku křížence ze psích kotců, kterou se stále nedařilo najít domov.

„Byla vystrašená a na lidi štěkala. Nikdo si ji nechtěl vzít, a když dostala základní výcvik, podařilo se nám ji najít nový domov,“ popsala jeden příběh se šťastným koncem Bohumila Molnárová. Výcvikové středisko manželů Molnárových je s městem zřizovanými záchrannými kotci a s jejich provozovatelkou připraveno kdykoli spolupracovat a pomoci v komplikovaných situacích.

„Někdy stačí, aby se pes uklidnil a zjistil, že nebude sám, jindy to chce delší dobu, ale podle mých informací ve Vimperku není takový problém, že by se tu o psy majitelé nestarali, a když se někomu ztratí, dojde si pro něj,“ říká provozovatelka výcvikového střediska a psího hotelu.

Záchytné kotce fungují jen pro město Vimperk a jeho osady. Na svých webových stránkách mají kotce také inzerci nalezenců z jiných regionů a psy k adopci.