Nejprve Milevsko, pak i celé Písecko
Posléze si dvojice řekla, že by bylo fajn, kdyby vznikla síť více lidí, která bude uklízet i jinde. „Tehdy jsme založily Instagram, kde jsme sdílely různá videa, fotky a podobně. Chceme vtipnou formou zvát k uklízení další lidi. Život přírody je nesmírně důležitý, aniž si to mnoho lidí uvědomuje. Musíme se k ní chovat s úctou, aby se pak ona chovala s úctou i k nám,“ dodává Eliška Heráková.

Jednou se Eliška jela s rodiči podívat na Podolský most na sníženou hladinu přehrady. Když viděla veškerý odpad, který se tak odhalil, bylo jí hned jasné, čemu by se ráda ve svém volném čase věnovala. Od té doby nikdy nebrala uklízení jako obtíž, naopak to začala brát i jako určitý druh zábavy, který ve výsledku mohl ještě pomoci přírodě. „Chodila jsem kolem mostu a viděla tolik odpadů. Železo, plasty, hadry, zkrátka všechno možné, co se předtím skrývalo pod vodou. Právě tehdy jsem se rozhodla, že vytvořím na internetu událost, které pozve více lidí na úklid mostu na Podolsku a v jeho okolí,“ říká Eliška Heráková. Eliška Heráková a Michaela Málková spíš očekávaly, že nikdo na úklid nepřijde. „Nakonec to dopadlo tak, že jsme nabraly ještě čtyři lidi z okolí a jeli jsme na určené místo, kde na nás čekali další lidé. Byli to úplně cizí kluci z Blatné. Předtím jsme se nikdy neviděli. Seznámili jsme se a hned jsme si všichni padli do oka. Byla to tenkrát velká sranda. Řekli nám, že se prostě jen nudili a shodou okolností viděli mou událost na Facebooku. Pak se rozhodli jet nám pomoci. Jak jsme se později dozvěděli, byli to rybáři, takže vlastně pomáhali zároveň i svým vodám,“ vrací se o několik dlouhých měsíců zpět Eliška Heráková.

Sama hodnotí akci u Podolského mostu jako nejúspěšnější, kterou skupina Everything is garbage absolvovala, a taky nejvydařenější. Skupina natáčela další a další videa, aby motivovala další lidi. Hlavním mottem byl humor. „Jsme hold veselé kopy. Úklid tehdy dokonce přilákal Českou televizi, ovšem ne kvůli nám, ale kvůli historii zatopené vesnice. Jakmile nás viděli v zimě uklízet odpad, okamžitě chtěli rozhovor. Skupina ukázala na mě. Natočili se mnou rozhovor, který se vysílal v hlavních zprávách ještě ten den. Byl to pro nás největší úspěch,“ vzpomíná Eliška Heráková.

Zapojilo se i Povodí Vltavy
Podolský most nebyl jediným místem, kde se úklid odehrával. Povodí Vltavy mělo stejný nápad, a tak se zaměstnanci podniku i rodiny přidávali na různých místech také. Povodí Vltavy zařizovalo i odvoz odpadu. „Díky tomuto náhodnému setkání jsme s Eliškou naši skupinu rozšířily o další členy. Začali jsme jezdit uklízet i na další místa Písecka. Veškerý úklid byl a bude na naše náklady. Pouze ten v okolí mostu na Podolsku byl organizovaný. Jinak jsme vždy museli pokaždé vymyslet, jak vše odvezeme. Většinou na káře a ve vlastních autech. Většinou rovnou na skládku,“ informuje Michaela Málková. Když měla skládka zavřeno, chvíli skladovaly odpad na zahradě.
„Jednou jsem se vydala navštívit naše první uklizené místo. Bohužel jsem byla zklamaná. To místo bylo po několika měsících opět velice znečištěné. Znovu jsem ho začala uklízet a tahala jsem pneumatiky, pytel pravděpodobně s mrtvým zvířetem, televizi a podobně. Dotáhla jsem vše k autu a potkala mě druhá nemilá příhoda. Kolem jeli cyklisti a nařkli mě, jestli tam ten odpad chci takhle nechat. Odpověděla jsem, že jsem to právě uklidila. Lidé často soudí, a přitom neznají souvislosti,“ myslí si Eliška.

Část skupiny je ze Strakonicka
Část skupiny pochází z Blatné. Proto se také hledají k čištění místa na půli cesty od Milevska. Na vybraném místě pak dojde na úklid i na legraci, natáčení videí a na konci na společné opékání klobás a buřtů. „Pokud se nemůžeme sejít společně, jednáme na vlastní triko. Rozdělíme naši skupinu a uklízíme každý zvlášť. Kolegyně Michaela vezla nesčetněkrát odpad ve vlastním autě. Za jsem si vždy vyslechla. Prý jí tam tahám bordel! Samozřejmě si dělá legraci. Obě se staráme o životní prostředí a chceme přispět k lepšímu a čistějšímu světu. Žijeme v odpadcích, a to určitě není správná cesta. Lidé vyhazují odpadky z oken, zahrabávají je v lese nebo třeba hodí pytel odpadků jen tak do lesa a odjedou. Když už si s tím dávají takovou práci a vezou odpad do lesa, proč ho nevyhodí někam na skládku? V každé vesnici se v dnešní době nachází kontejnery,“ nechápe Eliška Heráková. ¨
Skupina nejčastěji nachází v přírodě pneumatiky, televize, igelity, oleje, pleny, železa či velké plastové kýble. Eliška si uvědomuje, že aktivita skupiny je jen kapka v moři. Přesto chce s přáteli dál přírodě pomáhat.

Když se ozve s pochvalou náhodný kolemjdoucí, to prý vždycky zahřeje. Zvlášť pokud dívky táhnou lesem velký pytel odpadků a vypadají, jako kdyby ho naopak chtěly vyhodit. „Vzhledem k tomu, že se oblékáme tak, abychom nelitovaly zničeného oblečení, většinou vypadáme jako bezdomovkyně,“ směje se Michaela Málková.

Cílem není jezdit uklízet ve velkých skupinách. Filozofie spočívá v hlavně v motivování ostatních, aby i oni dokázali vytvořit vlastní malou skupinu a šli uklízet okolí. Podle Elišky Herákové počáteční motivace většinou slábne kvůli odvozu odpadu. „Odpadu je opravdu hodně a ne každý má káru. V dnešní době drahého benzínu taky nechce odvoz každý podstupovat,“ uvažuje Eliška Heráková. „Nám by moc pomohlo, kdyby někdo nabídl pomoc s odvozem pytlů. To by byla hned větší radost uklízet,“ dodává.
Jejím největším přání je, aby se povědomí o skupině rozneslo nejenom do České republiky, ale i do světa. „Pokud máte splín, cítíte se špatně, úklid v přírodě je ten nejlepší lék. Vnímám to i jako relax, u kterého nepřemýšlím nad ničím jiným. Jen uklízím a posiluji. Myslím, že to tak mají i ostatní ze skupiny,“ uzavřela Eliška.

Současnými stabilními členy skupiny jsou Eliška Heráková, Michaela Málková, Daniel Hrubec, Jakub Skružný, Tomáš Cibulka, Dušan Kratochvíl a Pavlína Třeštíková. Skupinu občas doplňují Eliška Hrubcová, Pavel Čihák, Patrik Brož, David Hovorka a Jindřich Kraft. Uklízeli už v Blatné, Podolí I, Sepekově, Líšnici, Orlíku nad Vltavou na Podolsku, Zvíkově nebo v okolí Milevska.