Večer otevřených dveří v milevském klášteře nabídl i ochutnávku mešního vína v sakristii baziliky
Návštěvníci si mohli prohlédnout Opatskou kapli, Rajskou zahradu, po svíčkami nasvíceném schodišti vystoupat do baziliky. V prelatuře byl volně přístupný prohlídkový okruh, kde jsou naaranžované místnosti někdejšího opata – ložnice, kaple, pracovna, mycí kout, přijímací salon a také pracovna premonstrátských úředníků lesní správy. Příchozí zjistili, že písaři kdysi pracovali u pultíků vestoje, opatova postel byla docela krátká – protože prostě lidé byli před pár stoletími menšího vzrůstu. Na tomto prohlídkovém okruhu se zájemci dozvídají i to, jak se vstupuje do řádu premonstrátů, co všechno musí novici absolvovat. V knihovně Latinské školy zas byl k vidění obraz, který znázornil v 18. století rozvětvený strom s existujícími premonstrátskými kláštery už od zakladatele řádu svatého Norberta. V Čechách je nejstarší klášter strahovský z roku 1143, ale milevský z roku 1183 ho hned následuje. V klášterní galerii byla na jeden den nainstalována výstava obrazů malíře Chyšecka Antonína Šíta.
Milevský děkan Mikuláš Selvek naléval v sakristii kalíšky mešního vína a prozradil, proč obvykle při bohoslužbě kněží symbolicky pijí bílé víno. Červené totiž zanechává skvrny na látkových ubrouscích, které se při bohoslužbě používají, a skvrny jdou špatně vyprat. Červené víno se proto užívá jen při zvláštních svátečních příležitostech.
Co musí mešní víno splňovat a odkud pochází, to všechno se návštěvníci dozvídali. Kdo chtěl, mohl ochutnat i úlomky, které zbydou při vykrajování koleček hostie z oplatkového těsta. Není divu, že po ochutnávce v sakristii se mnozí rozhodli koupit si láhev mešního vína domů v klášterním obchůdku. Tam šly na odbyt i klášterní plněné oplatky, děti chtěly sošky andělíčků a dospělým se tu naléval horký svařák.
Příjemný večer končil od 20 hodin v bazilice koncertem Milevského smíšeného sboru se sbormistryní Andělou Maršálkovou. Sbor podal jako vždy excelentní výkon, škoda jen, že až do osmé všichni návštěvníci nevydrželi. V klášterních prostorách bylo opravdu chladno. I děkan Mikuláš Selvek měl ostatně přes své řeholní roucho navlečenou pěkně tlustou pletenou vestu – jak prozradil, upletla mu ji kdysi babička.

Diskuse k článku