Jak prohledárium vlastně vzniklo?

Tuším, že to bylo někdy v roce 2006. Tehdy jsme naplnili osm prázdných místností o patro výš různými artefakty. Hodně se v tom angažoval i Václav Sládek, který má ve své sbírce různé předměty z 2. světové války. Také jsme tu měli různé archeologické nálezy, které jsme využili. Chtěli jsme směřovat i k humoru. Pak přišla přestavba horní části budovy a nám obec vyšla vstříc tím, že nám nechala prostory kina, které už v té době nefungovalo.

Takže jste prohledárium stěhovali…

To byl dost náročné. Zhruba rok a půl trvalo, než jsme to dokázali dát dohromady. Docela dobře se to ale chytlo. Návštěvnost nebyla vůbec špatná. Měli jsme otevřeno každou neděli od 14 do 16 hodin. Jenže to nešlo vydržet dlouho. I lidé pomalu přestávali v tento čas chodit. Takže jsme v další sezoně začali otevírat na zavolání. Klíče mělo několik lidí, vždycky někdo otevřel. Teď tu mám kamaráda, který bydlí přímo nad prohledáriem. Docela se to i přes telefon rozjelo, jenže covid všechno zastavil a až teď se vše zase rozjíždí. Loni to bylo návštěvnicky hodně špatné. Teď se to o dost zlepšilo. Navštěvují nás i dětské tábory. Na jaře chci dát letáčky do infocenter v Milevsku, Písku nebo v Táboře. Snažíme se tu historii podávat s humorem.

Co v expozici máte? Určitě se obsah prohledária postupně měnil…

Ke změnám určitě dochází. Teď se chystáme k velké přestavbě, ale je to spíše otázka budoucnosti. Máme to tu totiž strašně nahuštěné. Hodně prostoru je věnováno pověstem a humoru. Každý rok tu je nový salón kresleného humoru. Je zde také stálá expozice Vlastimila Pipka z Milevska, který byl našim velkým příznivcem. Na jeho počest jsme tu nechali jednu velkou nástěnku. Jinak je tu hodně z historie okolí. Vejrovské zemanství sdružuje Branice, Stehlovice a Veselíčko. Máme tu tedy informace o těchto vesnicích. Jsou tu erby rodů, kterým patřily tyto vesnice. Je tu expozice zemědělství. Ta bývala mnohem větší, ale postupem času jsme ji zredukovali, i kvůli tomu, že v okolí jsou pěkná zemědělská muzea, například v Netěchovicích nebo v Božeticích. Dokonce jsme jim nějaké kousky darovali, protože si myslíme, že to tam mají dobře udělané. Jsou tu obrázky malíře Stehlíka z našeho regionu nebo informace a nějaké artefakty k bývalé rozhledně, která se nacházela v oboře. Už tam není, tak na ni lze zavzpomínat alespoň tady.

Na které historické etapy se zaměřujete?

Je tu expozice, která mapuje celé 20. století, tedy první republiku, první a druhou světovou válku, je tu část, která je věnovaná obětem komunismu. Jinak tu máme peněžnictví, tedy ukázky peněz z dob, kdy začaly vyrábět papírové peníze. Jsou tu i kovové. Stále tu je expozice hodinářství, nechybí Vejrovský orloj, který měl 13 hodin. Máme tu loutkářství a také dětské hračky od 50. do 80. let. Mapujeme i Večerníčky. Věnujeme se hasičství, starým televizím i rádiím. Teď chystám novou expozici. Ve zdejším Vatikánu, který patří ke Křižanovu, žije Ladislav Kunc. Úspěšně závodil na motorkách. Na ledové dráze byl dokonce třetí v republice. Bohužel jsem se o tom dozvěděl až nedávno. I on tu bude mít své místo. Mimochodem tu máme i loď Františka Čapka, olympijského vítěze v kanoistice v Londýně roku 1948. Ten se tu narodil. Návštěvníci mají rovněž možnost vidět expozici k výročí 150 let kostela ve Veselíčku. Nesmí tu chybět expozice železnice, protože tady v Branicích je trať přes 130 let. Jedna místnost je věnovaná zdejšímu rybníku Ostrov a rybářství. Pak je tu expozice trampingu. Po panu Vítkovi, který byl modelář a dělal různé vojenské figury, tu máme také výstavu. Je toho tedy opravdu hodně. Taková všehochuť. Výhodou je, že si tu každý najde to své. Od malých dětí po dospělé.

A to se dá ještě vylepšit?

Každoročně se snažíme vymýšlet něco nového. Lidé se k nám totiž po dvou, třech letech vracejí. Chceme je vždy něčím překvapit. Nedávno jsme udělali zastávku věnovanou českému humoru, od televizního, knižního, mluveného slova, až po ukázky vtipů bavičů. Jednou za čtyři roky se k tomu všemu snažíme vydat i knižní povídky Vejrovského zemanství.

Jak exponáty získáváte?

Ze začátku jsme něco měli svého, něco po rodičích. Pan Sládek měl větší sbírku. Potom se lidé naučili sem chodit a přinesli mnohokrát i něco ze svých sbírek. Dokonce tu máme expozici dědečků a babiček z naší vsi. Jedná se například o žehličky, šicí stroje a podobně. Jsou tu také archeologické nálezy. Ten nejstarší je ze studny na návsi. Tam jsou nálezy z roku 1270, které máme zapůjčeny přímo od majitelů. Z rybníku Ostrov už žádné archeologické nálezy nemáme, neboť nám je zabavilo Prácheňské muzeum. U rybníka se nacházel hrádek, který se datuje do konce 14. a začátek 15. století. Nebyl to žádný malý hrádek. Byla v něm kamna, která si nemohl jen tak někdo dovolit.

Jak a kdy mohou lidé Vejrovské prohledárium navštívit?

Prakticky kdykoliv. Stačí se nám ozvat na telefon 732 478 110 nebo 774 573 960. Budeme rádi, když k nám zavítají další návštěvníci. Na všechny se moc těšíme. Snažíme se každému vyjít vstříc. Myslím si, že je to vhodné i pro děti. Jsou tu pro ně připravené i hry. U nás si děti mohou na všechno sáhnout a všechno si mohou detailně prohlédnout. Proto jsme prohledárium. Byla tu mateřská škola z Branic. Uvítáme i další školy či školky. Spíše je to ale pro žáky základních škol. Nedávno tu byli i atleti z Milevska a s nimi to bylo moc fajn, protože se o jednotlivé věci hodně zajímali a vyptávali se.

Proč ve Vejrovském zemanství máte Vejrovské prohledárium? Kde se ty názvy vzaly?

Vejrovské zemanství vychází z knižních povídek. Jde o spolek, který sdružuje obyvatele zdejších vesnic a snaží se pro ně pořádat různé akce. Mohu jmenovat například filmový večer, turnaj ve stolním hokeji, dětský biograf, Slavnosti Vejrovského zemanství, šachový turnaj O zlatého vola, sešlost u svatého Saturnina, Čapkodrdoladování a další. V nejbližší době se chystá Pivobraní, které bude 24. listopadu v hospodě ve Stehlovicích od 19 hodin. Původně jsme začínali tak, že jsme tam vařili pivo. To ale dobré nebylo. Teď pivo radši přinášíme. Nosí se tři ukázky, které se ochutnávají. Pak hodnotíme kvalitu od 0 do 10. Taky se při ochutnávce vzorků piva poznávají. Vyhlašujeme nejlepšího hadače. A jak vznikl název Vejrovského zemanství? Příjmení mám Zeman a trampskou přezdívku Vejr. Kamarádi z trampu mi vždycky říkali, že jedu na ten svůj Vejrov. Tak jsem si doma udělal takový Vejrov a pak se to rozšířilo.

A o Vejrovském zemanství píšete i povídky…

Povídky jsou ze 14. století. Hlavní hrdina Bušek Vejr z Vejrova je kamarád Karla IV. a válčí s Milevskem, respektive s jeho klášterem, protože tady dřív všechno patřilo klášteru. Většinou to ale skončí tak, že se ty dvě strany sejdou u kulatého stolu, dají dobré pivo, dobré jídlo a nastane mír. Mám napsáno šest dílů. Vzniklo to také náhodou. Tenkrát jsme vyhráli knihovnu roku. Byla za to nějaká finanční odměna. Tak jsme ji využili k vydání této knihy. A pak už se psaly další. Příběhy mě napadají postupem času. Způsob psaní jsem ale už změnil. Dřív jsem všechno psal ručně. Jenže pak jsem to nemohl po sobě přečíst. Tak už radši používám počítač. Píšu, když mám volno od práce a nikdo není doma. Většinou to nechávám dva měsíce odležet a pak se k tomu vracím. Bohužel často zjišťuji, že je to úplná blbost a úplně to přepisuji. Rozhodně se nepovažuji za spisovatele, ale spíš takového písmáka. Baví mě historie. Do historických skutečností zapojuji své postavy a vytvářím z toho humorné příběhy.

O co je největší zájem mezi návštěvníky prohledária?

Právě o humorné artefakty. Chceme, aby se tu lidé dobře bavili. Jejich smích je pro nás tou největší odměnou.