„Velbloudi jsou společenská zvířata žijící ve stádech, chov samotných jedinců není vhodný. Proto jsme se naší Frídě snažili sehnat nějakou parťačku, která by s ní sdílela její krásný výběh. To se nám podařilo v dánské zoo Knuthenborg Safaripark, odkud jsme získali letos dvouletou samici velblouda dvouhrbého Amaru. Věříme, že se s Frídou hodně rychle skamarádí,“ říká ředitel Zoo Tábor Evžen Korec.

Velbloud dvouhrbý pochází z nehostinných stepí a polopouští Mongolska a Číny a je fyziologicky přizpůsoben extrémním ročním výkyvům teplot v rozmezí až 75 stupňů Celsia. Zdomácnělá forma velblouda dvouhrbého je rozšířená po celém světě, ale málo známým faktem je, že divoká forma je kriticky ohrožená vyhubením. Přežívá jen v mongolské poušti Gobi, zde žije pár set posledních jedinců.

Velbloud dvouhrbý je větší než ostatní druhy velbloudů, na délku měří 220 až 350 centimetrů a na výšku v kohoutku 190 až 230 centimetrů. Váží zpravidla 450 až 650 kilogramů. Má vyvinuté pouze dva prsty směřující do stran, čímž vytváří oporu pro široké a ploché nášlapné mozoly. Každý prst má na horním okraji plochý pazneht, který umožňuje velbloudovi chůzi po písčité půdě. Před vniknutím písku do očí chrání silné řasy. Ochranu před pískem poskytují také štěrbinové, uzavíratelné a směrem nahoru posunuté nozdry, které kromě toho také zabraňují většímu úniku vodních par z těla. Charakteristická je pro velblouda jeho chůze či běh. Zvedá totiž obě pravé nebo levé nohy naráz, což se projevuje kolébavou chůzí.

Velbloudi dokáží přečkat velmi dlouhou dobu bez pití. Nezadržují ji však v hrbech, ale ve výstelce žaludku. Ledviny jsou schopné koncentrovat moč a snižovat tím ztrátu vody. Během noci velbloudům klesá tělesná teplota a přes den zvolna stoupá. Proto se nemusí potit, aby se ochladili, čímž také šetří vodu. Jejich metabolismus dokáže překonat až dvacetiprocentní úbytek vody v těle. Jako jediný savec může pít i slanou vodu. Pokud mají velkou žízeň, dokáží vypít až 110 litrů vody za deset minut.

Filip Sušanka