Mnozí lidé si pro nitky chodí každoročně a berou si je nejen pro sebe a pro členy své rodiny, ale i pro přátele ze vzdálenějších míst, kde tuto tradici neznají. „Chodím sem každý rok a moc mě mrzelo, když se tato akce nemohla konat kvůli covidu. Nitky mi chyběly. Vezmu si jich vždycky víc a rozdávám je pak i v dalších měsících – každý z nich má radost, když jim vysvětlím, jakou mají moc,“ řekla návštěvnice Olga Červená z Českých Budějovic, která do muzea přivedla i kamarádku z Neratovic.

Prohlédly si s velkým zájmem také výstavu v sále, která připomíná, jak se svátky jara slavily hlavně na jihočeském venkově. Připomínají i zvyky z doby postní a obsahují zajímavosti například o stravě a pranostikách tradovaných během šesti nedělí před Velikonocemi. Hlavním motivem jsou zvyky spojené s velikonočním hlučením a obchůzkami, kdy zvony odlétají do Říma. Nechybějí samozřejmě ukázky malovaných vajíček, součástí programu byla rovněž dílna pro děti a Martin Bach učil zájemce pletení pomlázek.

Přadleny Jitka Scheinpflugová, Jitka Sovová, Dana Vařilová a Anna Vancová za celý den své kolovrátky v podstatě nezastavily. Přišly ráno dřív, aby měly nitě do zásoby už pro první návštěvníky – a pokud ještě něco zbylo, mohou si nitky z velikonoční expozice odnést i zájemci v příštích dnech.

Podle historických pramenů byl tento zvyk rozšířený hlavně v krajích s rozvinutou plátenickou výrobou. Na Škaredou středu končívaly zimní přástky a než se uklidily kolovraty, vznikaly ještě pašijové nitě pro ochranu různého druhu. Kdo měl na šatu alespoň několik stehů ušitých těmito čarovnými nitěmi, byl prý chráněn před uhranutím, nemocemi, strašidly i zlými duchy.

Za válek vetkávaly ženy vojákům tyto nitky do košil, protože měly odehnat letící kulky. Věřilo se také, že velkopáteční nit zapletená do pastýřova biče odhání od stáda vlky a jako součást oděvu ochraňuje před bleskem. Šaty vytvořené z takových nití prý chránily dokonce i zloděje, aby mohl nepozorovaně krást. Organizátoři připojili ještě radu, aby lidé tyto nitě nevkládali do peněženky, protože ochrana před zlem není jen o penězích.

Dana Vařilová je jednou z přadlen, která u vzniku této akce v polovině 90. let stála. V době covidových omezení si ověřila, že lidem nitky chyběly – přadleny je vytvářely doma a hledaly způsoby, jak je k lidem dostat jiným způsobem. Dokonce si prý posílaly mezi sebou fotografie, jak sedí u kolovrátku s respirátorem na obličeji. Těší ji, že je o nitky stále velký zájem, proto ráda vždy do muzea přijde.

„Kouzelná moc nitky se po roce ztrácí, proto se tady snažíme setkávat každý rok, aby si lidé mohli vzít čerstvou,“ řekla výtvarnice, která s předením začínala asi před 30 lety. Nebylo tehdy snadné najít někoho, kdo si postup práce pamatoval, a proto ráda tuto tradici uchovává i pro příští generace.