Bydlel v architektonicky zajímavé, dnes pěkně opravené dvoupatrové vilce pod Tržním náměstím. Na rozdíl od Fausta v ní určitě nenajdeme ani stopy po díře ve stropě, kterou si pražského doktora ďábel údajně odnesl. Výjimečná táborská osobnost zemřela totiž přirozenou smrtí v nedalekém sociálním zařízení.

Řekneme-li podivín, templář, mystik, hermetik (druh esoterismu a filosofický směr), to vše se sklonem k alkoholismu a experimenty s opiáty i drogami (což byl jeden z jeho velkých koníčků), jde právě o něj. Kromě toho choval ne zrovna obvyklé zvířectvo, od pavouků, hadů až po ještěry. Také byl ovšem profesorem biologie, chemie, fyziky, zeměpisu a matematiky na různých štacích, naposledy na táborském gymnáziu.

Ano, řeč je o svérázném a učeném muži jménem Rafael Maria Boušek (20. 6. 1892 – 27. 1. 1969). Narodil se v Klokotech a zemřel v domově důchodců v Chýnově. Byl pochován u zdi na hřbitově klokotského poutního kláštera. Traduje se podle pamětníků, že pohřeb byl velmi netradiční a v bigotně katolickém prostředí Klokot výjimečný. Velký Preceptor Boušek leží zřejmě dodnes v hrobě v rytířském templářském plášti s mečem po boku. Jak víme, templářský řád byl s konečnou platností rozprášen papežem Klementem V. už v roce 1314 a jeho velmistr Jacques de Molay skončil na hranici. Jeho členové byli obviněni z nejrůznějších zločinů od kacířství až po sodomii a vyobcováni z církve. Ve skutečně šlo o jejich nesmírné bohatství a moc.

Dostupné historické prameny hodnotí Bouškovu osobnost jako experimentálního magika inklinujícího k démonologii a satanismu. Boušek se také veřejně hlásil k podivnému bratrstvu Ordo Militae Templi, ve které měl hodnost Velkého Preceptora.

Táboráci se na něj dívali různě. Někteří ho považovali za neškodného podivína, další za trosku propadlou alkoholu a drogám, jiní pak za nebezpečného satanistu. Škoda jen, že dnes jsou již mimo dosah vzpomínky jeho současníků či žáků.

O tom, že se satanismem byl zřejmě v blližším kontaktu, svědčí i jeho dochovaná báseň nazvaná Ave Imperator. Její rukopis je uložen ve státním archivu.

Zřejmě vrcholným životním dílem Rafaela Marii Bouška, ve kterém shrnul své okultní poznatky a závěry, jakož i templářská tajemství, je rukopis z roku 1947. Boušek ho nazval Armoriale super ordinis militiae templi a je uložen v archivu táborského muzea. Problémem ovšem je, že dodnes neznáme jeho obsah. Je totiž napsán a šifrován několika druhy písem, o jejichž rozluštění se stále někteří batadalé snaží. Zda má vysokou hermetickou a filozofickou hodnotu tedy netušíme. Podle některých odborníků jde o zašifrovaný magický grimoár. Občas se ale mezi pesimisty tvrdí, že jde patrně o výplod psychicky nemocného člověka, propadlého alkoholismu a drogám, který se uzavíral venkovnímu světu a žil v tom vlasním, chorobném.

Jaká je pravda tedy zatím nevíme. Snad v 21. století a věku superrychlých elektronických šifrovacích a kryptografických přístrojů svitne paprsek naděje, který osvětlí blíže osobnost a skutečný přínos díla výjimečného rodáka z Klokot.

Zatím jeho ostatky s templářskými atributy leží pod hvězdnou klokotskou oblohou. A jeho duše? Zřejmě ani v životě jaký vedl, nemohl počítat s posmrtným rájem. Věřme tedy, že sedí někde na magickém pentagramu tajemné hvězdy v dálné mlhovině. Společnost při filozofických disputacích o ovládání všech přírodních elementů lidským duchem, by mu mohl dělat třeba doktor Faust, magistr Edvard Kelly, John Dee, či jejich následník z minulého století Erik Jan Hanussen.