V pátek se hovořilo o Vitorazsku, regionu na hranici Čech a Rakouska. Přednášel o něm archivář a historik Michal Morawetz, odborník na danou problematiku, navíc s vlastní rodovou vazbou na tuto přeshraniční oblast. Zájem o téma potvrdila vysoká účast několika desítek posluchačů, mezi nimiž nechyběl ani první náměstek hejtmana Jihočeského kraje, a Morawetzův kolega ze studií, František Talíř. Akcí, která pak na venkovské téma navazuje z pohledu udržitelnosti tradic, bude obnovené Svatohavelské posvícení v Hůrkách, které se bude konat v sobotu 14. října na hůrecké návsi. Bude-li pěkné počasí.

Vitorazsko je území na pomezí jihočeského Novohradska, Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu, které bylo ke dni 31. července 1920 rozděleno mezi tehdejší Československo a Rakousko. Historickým centrem regionu je dolnorakouské město Weitra, známé pod českým jménem Vitoraz, od něhož je odvozen i název celého území. A právě jemu byla věnována hůrecká přednáška Michala Morawetze s názvem Vitorazsko, připojení rakouských vesnic k Československu.

Pořádající Spolek pro Hůrky a venkov se dlouhodobě snaží o popularizaci venkova coby společenského fenoménu, a vzdělávání, k němuž lze přednášky beze sporu počítat, patří neodmyslitelně k jednomu z pilířů jeho činnosti. Přiblížením Vitorazska pohledem archiváře a historika získali přítomní cenné informace z průřezu historií od středověku až po období první republiky s uvedením do dějinných souvislostí, dokumentovaných starými obrázky, fotografiemi a výřezy map.

Přednáška se uskutečnila v rámci ročního cyklu Půl století od posledního zvonění v Hůrkách, kterým si místní připomínají padesát let od ukončení vyučování v místní secesní škole. Plánována je již od února letošního roku, nicméně s ohledem na náhlé znepřístupnění prostor právě v budově bývalé školy musela být přeložena na podzimní období a realizována v hůreckém hostinci.

Akcí, která fenomén venkova připomíná z jiného úhlu pohledu, je Svatohavelské posvícení v Hůrkách, plánované na sobotu 14. října 2023 od 14 hodin. Polozapomenuté lidové veselí, dříve zvané též císařské, bývalo významnou tradicí českého venkova. Hody se tehdy slavily jednotně třetí říjnovou neděli po svátku svatého Havla a mohly trvat jen dva dny. Bohužel, tuto tradici se za socialismu nepodařilo v Hůrkách udržet, a tak trvalo dlouhá desetiletí, než došlo k jejímu obnovení.

Z iniciativy Spolku pro Hůrky a venkov se tak stalo až v roce 2019, ale hned dva následující roky koronavirové pandemie ji opět přerušily. V letošním roce je tedy plánován teprve třetí ročník obnoveného hůreckého posvícení a lze jen doufat, že bude hezky. S výjimkou mše svaté se totiž koná pod širým nebem a při nepřízni počasí bohužel není možné využít náhradní prostory ve znepřístupněné školní budově – tedy ani k oblíbenému dětskému divadlu jako vloni. Ale pokud vše vyjde, budou si moci návštěvníci zazpívat lidové písničky s hudebním doprovodem a užít si místní a regionální výrobky k ochutnání i pro radost z toho, že byly zhotoveny šetrně, ručně, s láskou i pokorou k místu, které máme rádi. K venkovu.