Kdy jste se rozhodla, že se kulturistice chcete věnovat?

Na střední škole jsem začala cvičit a asi po dvou letech mě to chytlo natolik, že jsem se do toho pustila naplno. Majitel fitness centra, kde pracuji, je kulturista, takže jsem měla kolem sebe někoho, kdo se v tom vyzná. Zjišťovala jsem si informace. V té době začínala být kulturistika trendem. Líbilo se mi to.

Vzpomínáte si na první závodní zkušenost?

To byla katastrofa. Byly to kondiční závody určené pro začátečníky. Pak existují ještě pohárové závody. Když jde člověk na pohárový závod, už nemůže startovat na kondičních závodech. Na prvním kondičním závodě jsem skončila někde předposlední. Každopádně jsem si ty závody užila a byla to má první zkušenost.

Jak byste popsala svou dosavadní soutěžní kariéru?

Začala jsem kondičními závody a ty nedopadly dobře. Pak jsem si našla trenérku, se kterou jsme se připravovaly na mistrovství Čech, kde jsem skončila třetí. Chtěla jsem přestoupit do jiné kategorie, ale přišel covid. Potom porod. Po porodu jsem byla na mistrovství, kde jsem se neumístila. Následovala pohárová soutěž. Letos jsem byla třetí na mistrovství Čech a druhá na mistrovství republiky.

Co obnáší příprava na závody?

Na závody je třeba přijít v nejlepší formě. Hodně záleží na kategorii, ve které člověk startuje. U žen by nemělo být vidět úplně všechno vyrýsování, cílem je jemnější vzhled. Prioritou je úzký pas, širší záda, trochu větší zadek a vypracované nohy. Zkrátka postava přesýpacích hodin. Hodně se hodnotí pózování. Jsou období, kdy se musí pracovat na partiích, kde je potřeba přibrat. Já se zaměřuji hlavně na zadek. Ramena už moc cvičit nemůžu, protože když jsou moc velká, jde hodnocení dolů. K přípravě patří strava a hodně tréninku, což není pro ženské úplně nejlepší, hlavně pokud jde o dvoufázové tréninky – jeden ráno a druhý odpoledne.

Jak dlouho se na závod připravujete?

Záleží na tom, v jaké formě člověk začíná. Dřív jsem měla velké výkyvy. Nejdřív jsem přibrala, pak jsem musela hubnout. Teď se držím celoročně stejně, váha je zhruba pět kilo nad závodní. Potom mi stačí čtyři měsíce přípravy. Jsou to čtyři měsíce diety, která není tak drsná, takže jsem pořád v pohodě.

Která část přípravy je nejnáročnější?

Závěr. Probíhají tam závěrečné týdny, kterým se říká superkompenzace. Upravuje se režim s vodou a solí, aby se tělo maximálně odvodnilo. Poprvé je to dobré, ale ve chvíli, kdy jde člověk dva nebo tři závody za sebou, týden po týdnu, je tělo hodně vyčerpané a chybí energie. To je podle mě nejtěžší. A pak pózování – to byla druhá nejnáročnější věc. Ženské, které umí vystrčit zadek, to mají jednodušší. Já nejsem ladný typ. Je ale potřeba působit ladně a žensky. Na řadě závodů jsem viděla, že když je forma lepší než u soupeřek, ale špatně se zapózuje, může hodnocení spadnout i o čtyři místa.

V poslední době se mluví o tom, že kulturistika prochází změnou. Vnímáte to podobně?

Hodně se to posunulo. Dřív se jelo podle klasiky, kterou dělali všichni kulturisti. Podle mě sport na vyšší úrovni nejde dělat úplně zdravě, ale dá se dělat tou nejzdravější možnou formou. Té se věnuji i já. Nemá to být hazard. Už nemám dvoufázové tréninky, cvičím pětkrát nebo šestkrát týdně. Předtím toho bylo opravdu moc. I psychicky, bylo mi šestnáct a tak mladá holka to moc nezvládá.

Jak reagovalo vaše okolí na takového koníčka?

Teď už je to dobré. Ze začátku jsem se ale setkávala s kritikou, nejvíc, když jsem se rozhodla jít závodit po porodu. Rodiče si představovali, že to bude jako dřív – málo jídla, žádná energie, že budu nepříjemná. Báli se, abych měla dost energie na syna. Jakmile ale viděli, že to dělám jinak a pochopili, že to zvládám, vzali to lépe. Mít dítě a připravovat se na závody je podle mě super. Člověk je pořád v zápřahu a nemyslí na zbytečnosti. Řekne se dieta, ale ta obnáší hodně jídla, člověk má energii a funguje lépe.

Co je nejdůležitější pro to, aby se člověk cítil fit?

Dobře spát, hodně pít, nestresovat se a hýbat se. Nemusí to být posilovna, stačí jakýkoliv pohyb. Věřím, že to lidi nebaví, ale srdce a klouby nám v budoucnu poděkují. A hlavně dost jíst. Když člověk jí málo, spí pět hodin a vypije litr vody, neposune se nikam.

A co dívky, které uvažují o soutěžní kulturistice? Co byste jim doporučila?

Soutěžit může někdo, kdo se cvičení věnuje delší dobu. Když za mnou přijde dívka, která by si to chtěla zkusit, měla by být psychicky odolná a mít srovnaný vztah k jídlu. Nedoporučuji kulturistiku někomu, kdo má problém s jídlem – ať už s přejídáním, nebo s omezováním. Ten sport to akorát podpoří. Když se nastaví dobrý příjem před dietou a v dietě je dostatek jídla, problém nenastává. Pokud někdo skončí na 600 kaloriích, je jasné, že se začne přejídat. Je třeba počítat i s tím, že to je také finančně náročné. Platí se trenér, i já mám trenéra, protože my závodníci jsme na sebe často moc přísní. Trenér to vidí jinak. Potom jsou tu plavky – moje na míru stály třináct tisíc korun. Boty kolem tří tisíc. Startovné se pohybuje od stovek po tisíce. Když se chci vydat na mezinárodní závody, jeden start vyjde na šest tisíc. Nástřik soutěžní barvou stojí asi dva tisíce a vlasy s líčením kolem čtyř tisíc. Není to levné.

Co vám kulturistika dává?

Ten sport je krásný, mám ho moc ráda. Stát na pódiu a ten dril – to je super. Ale člověk musí být připravený.