Nedělní počasí plavcům nepřálo. Teploměr ukazoval pouhých šest stupňů a foukal studený vítr, skupina veslařských nadšenců se i přesto rozhodla spustit na vodu. Mezi plavci doslova vyčníval bývalý olympijský reprezentant a veslař Václav Chalupa. „Jedeme to tři dny, z větší části po vodě, z menší části na kolech. Letos jsme to trochu zkombinovali a v úterý odpoledne bychom měli dorazit do Prahy pod Karlův most,“ řekl. Po proudu řeky čeká pětici účastníků vzpomínkové akce necelých 100 kilometrů a na kole pak více než 60 kilometrů. Jejich cestu z Purkarce do Prahy mhou zájemci sledovat prostřednictvím sociálních sítí.

Jedna cesta s nákladem z Týna nad Vltavou do Prahy zabrala zkušeným vorařům necelý týden. Zpátky domů se pak vydávali vlakem, ale i pěšky. Voraři museli být tvrdí chlapi. „Hlavně co bylo důležité, dávat pozor na lana, aby vám nepřeřízlo nohy, když se odvazovalo. Nebo se mohlo za něco chytit, zamotat, to byly nebezpečné věci a člověk musel být neustále ve střehu,“dodal pamětník a bývalý vorař Václav Husa. Na voru stál poprvé už v šesti letech.

První zmínky o voroplavbě pochází z 12. století. Největší rozmach zažila v době Karla IV. Na vorech se převážely ryby, sůl, ale především dřevo. Dřevěné vory se v cíli rozebíraly a použily jako stavební materiál. Vůbec poslední vor vyplul na Vltavu v září roku 1960.