Vladimír Štindl provozoval od roku 2000 ve Vrátě na Českobudějovicku restauraci U Lucie. I když má obec jen několik stovek obyvatel, na nedostatek hostů si nemohl stěžovat. V posledních letech se ale situace změnila. Problémy odstartovala pandemie covidu, kterou ještě podnikatel ustál. Pak ale přišlo zdražování energií a dalších věcí. To už se situace vyhrotila tak, že loni musel restauraci zavřít. 

„Místní si u nás sice moc jídlo nedávali, ale chodili si sem popovídat, dali si pár piv. Na jídlo k nám jezdili spíš lidé z města. Dělalo se kolem 150, 200 obědů. Přečkali jsme covid, ale to, co následovalo, už nás položilo. Vláda se vykašlala na živnostníky a malé firmy, špatně zastropovala energie, jsou vysoké náklady, zdražuje se, kde se dá. Lidi jsou rádi, že mají na bydlení a na to, aby si došli na večeři, nebo na pivo do hospody, na to už nemají. Vláda tak pokládá hlavně hospody na vesnicích,“ říká pětašedesátiletý Vladimír Štindl, který ve Vrátě zatím ještě provozuje penzion.

Podobně jako on dopadla i další zařízení. Zavřela se třeba restaurace Bašta v Kaplici nebo Hospoda Na Růžku ve Veselí nad Lužnicí. V Sepekově skončil nájemce restaurace v Kulturním centru právě nyní 30. dubna. Městys přitom investoval do nového vybavení kuchyně a restaurace, obojí teď zůstává bez využití. „Výběrové řízení vypisujeme pořád, ale nikdo se nehlásí,“ říká starosta Michal Koutník.

Při akcích v sále budou obsluhu baru podle starosty zajišťovat Služby městyse Sepekov, které budou hledat brigádníky. „Končící provozovatel restaurace Ondřej Dvořák neměl, myslím, problém s dostatkem klientely. Na jídlo se sem jezdilo, ale nepodařilo se mu sehnat personál,“ nastiňuje další problém sepekovský starosta. V Sepekově tak zůstává Hotel Pecka u nádraží, kde se vaří i obědy, a pak hospůdka U Zdeničky na náměstí pro odpolední a večerní posezení.

Štamgasti přestávají chodit na pivo, noví hosté se shánějí těžko

Podle dat Plzeňského Prazdroje skončilo loni na jihu Čech v obcích do pěti tisíc obyvatel přes 140 restaurací. „Jde skutečně jen o hospody a restaurace či pivnice, zahrnuty nejsou kavárny, bistra či bary,“ podotýká mluvčí Prazdroje Zdeněk Kovář s tím, že kromě propadu absolutního počtu podniků svědčí o zhoršující se situaci tohoto segmentu i další data. Například v roce 2019 navštívilo vesnickou hospodu alespoň jednou za 14 dní 67 procent lidí, loni už to bylo jen 62 procent. A snižuje se také jejich frekvence, návštěvy hospod nejvíce ze všech omezili právě lidé v obcích do pěti tisíc obyvatel.

„Na celou gastronomii dopadá razantní růst cen vstupů. Ale zvláště hospodští na vesnicích musí velmi citlivě zvažovat koncové ceny pro spotřebitele, protože ti jsou na jakékoliv navýšení výrazně senzitivní. Zároveň mnoho lidí na vsích a v menších městech přešlo na pití piva v domácím prostředí – v garážích nebo na zahrádkách. A nové hosty shánějí hospodští na vesnicích velmi těžko,“ říká Tomáš Mráz, obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje.

O uzavření restaurace uvažuje řada dalších hospodských

Podle průzkumu Prazdroje mezi 856 hospodami více než sedmnáct procent restauratérů zvažuje, zda bude v provozování svého podniku pokračovat. Nejpesimističtější jsou právě hospodští z vesnic. „Zatímco ve větších městech často končící hospodu převezme nový nájemce a její provoz třeba s nějakou obměnou znovu rozjede, na vesnicích je to mnohem problematičtější. Uzavření hospody většinou znamená její definitivní konec,“ uvádí agrární analytik a ekonom Petr Havel.

Prazdroj už šest let provozuje program pro podporu venkovských hospod s názvem Vesnice. Investoval do něj již téměř 28 milionů korun, nejvíc přitom loni, přes devět milionů. Do projektu může vstoupit jakákoli místní hospoda, která odebírá piva z Prazdroje a zároveň je v obci do pěti tisíc obyvatel. „Pomáháme hospodám rozvíjet jejich podnikání. Spolufinancujeme třeba nové fasády nebo venkovní zahrádku. Zároveň spolu s nimi pořádáme speciální akce, třeba oslavu dožínek, aby měli lidi další důvod k návštěvě. Když totiž hospody udělají něco navíc, je velká šance, že hosté přijdou, a jim se zvýší tržby,“ dodává Tomáš Mráz.

S tím, že má hospoda na venkově rozměr nejen ekonomický, ale i sociální, souhlasí i ekonom Petr Havel. „Vesnická hospoda je často jediným místem, kde najdete skutečně pestrou směsici lidí nejrůznějších povolání a názorů. Hospodští tak často drží hospodu, aby zachovali místo setkávání pro místní i přespolní,“ doplňuje Petr Havel.