O co šlo?

Martin Holkup jako člen skupiny Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO vystupoval v reportáži, kterou o skupině měla v roce 2015 zájem natočit Česká televize. Vojáci v záloze ji pozvali na jeden ze svých výcviků, kde se připravovali na případnou obranu hranice republiky. V té době vrcholily migrační vlny, v zahraničí rostly na hranicích zdi a bariéry. Své služby Vojáci v záloze nabídli i prezidentu republiky. V říjnu roku 2015 byla reportáž odvysílána v pořadu Reportéři ČT a televize ji – pro Vojáky v záloze překvapivě – nazvala Nebezpečná hra na vojáky. Z rozhovoru s Martinem Holkupem, trvajícím desítky minut, si vybrala pár vět. 

„Samozřejmě pod vlajkou NATO do žádný války nepůjdeme a jsme připraveni se vůči státu a takovým opatřením aktivně bránit,“ uvedl v reportáži Martin Holkup. Na dotaz reportéra, co to znamená, konkretizoval, že v prohlášení skupiny bývalých vojáků, kteří byli ochotni se na obranu republiky aktivizovat, je uveden citát Ernesta Hemingwaye že lid by měl první den války postřílet svoji vládu. (E. Hemingway: Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.) „Toto politikům vzkazuju že jestli nás do tohoto dovedou, tak první se bude střílet ve Strakově akademii a v Parlamentu. Ať si to uvědomí,“ dodal ještě v reportáži Martin Holkup.

Následovalo předvolání na policii, domovní prohlídky a trestní stíhání, které skončilo obžalobou, odsouzením u okresního soudu a poté zrušení tohoto rozsudku krajským soudem.

Do věci vstoupil nejvyšší žalobce státu

„Naprosto nelze souhlasit se závěrem krajského soudu, že prohlášení obviněného neobsahuje žádný výrok, který by bylo možno chápat jako vyhrožování,“ uvedl v dovolání k Nejvyššímu soudu nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Podle něj k naplnění skutkové podstaty přečinu vyhrožování došlo. Zeman také požadoval, aby narozdíl od předchozích jednání, která byla ve značné mediální pozornosti, bylo jednání Nejvyššího soudu neveřejné. V tom jediném se s ním Nejvyšší soud shodl a únorové jednání neveřejné bylo.

Nejvyšší soud definitivně rozhodl ve prospěch Martina Holkupa

Nejvyšší soud konstatuje, že krajský soud odůvodnil své rozhodnutí v podstatě tím, že ze strany obvinného šlo o naléhavý protiválečný apel vyjádřený nadsázkou, která nebyla míněna vážně, nebyla způsobilá vyvolat obavu a nemohla mít vliv na zákonodárnou ani výkonnou moc. Nejvyšší soud vyjadřuje tento právní názor:

Posuzované slovní výroky obviněného byly vzhledem k jejich celkovému kontextu krajně vyhraněným vyjádřením protiválečného postoje. Odkaz na citát spisovatele Ernesta Hemingwaye, který sám měl povahu nadsázky, byl doplněn výhrůžným prohlášením obviněného na adresu vlády a Parlamentu pro případ, že by tyto orgány veřejné moci v rámci závazků vyplývajících z členství v NATO rozhodly o účasti České republiky ve válce. Toto prohlášení evidentně mělo povahu stejné nadsázky jako zmíněný citát, na který navazovalo. Samotný doslovný obsah prohlášení obviněného odpovídal zákonnému znaku, podle něhož pachatel „jinému vyhrožuje usmrcením nebo ublížením na zdraví“. Šlo o výhrůžku, která směřovala vůči členům vlády a Parlamentu a obecně vzato souvisela s jejich pravomocí. Z hlediska znaků uvažovaného přečinu není nutné, aby pachatel myslel své výhrůžky vážně v tom smyslu, že by je chtěl uskutečnit, a není ani nutné, aby výhrůžky pachatele vzbudily skutečnou obavu. Nicméně musí jít o výhrůžky, které jsou alespoň způsobilé obavu vyvolat. Z toho pak musí vyplývat způsobilost výhrůžek ovlivnit výkon pravomoci orgánu veřejné moci, v daném případě výkonu pravomoci vlády a Parlamentu.

Ustanovení § 324 tr. zákoníku poskytuje ochranu v ý k o n u pravomoci, nikoli samotné pravomoci abstraktně. Z toho vyplývá, že jednání pachatele musí mít nějaký, byť třeba jen zprostředkovaný či nepřímý vztah k výkonu pravomoci, tedy k takové pravomoci, která má být za daných okolností reálně vykonávána a jejíž výkon má být za daných okolností reálně ovlivněn jednáním pachatele. V posuzovaném případě se ovšem o nic takového nejednalo. Výhrůžné výroky obviněného byly proneseny za okolností, kdy žádné otázky týkající se vyhlášení válečného stavu či vstupu České republiky a její armády do války ve spojitosti s členstvím v NATO vůbec nebyly aktuální, neřešily se, nebyly předmětem jednání či snad dokonce rozhodování vlády a Parlamentu a představovaly naprosto abstraktní a od reality odtržené téma. Nešlo tedy o to, že by naznačené otázky skutečně byly předmětem jednání a rozhodování vlády i Parlamentu a že by se obviněný snažil takové jednání a z něho vzešlé rozhodnutí ovlivnit pronášenými výhrůžkami. Nedostatek reálného výkonu pravomoci, který by měl být posuzovaným jednáním obviněného ovlivněn, a z toho vyplývající nedostatek reálné zpsobilosti vyvolat obavu z pronesených výhrůžek brání tomu, aby jednání obviněného mohlo být posouzeno jako přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci.

„Krajský soud v Českých Budjovicích – pobočka v Táboře tudíž rozhodl správně,“ uzavřel Nejvyšší soud a proti tomuto usnesení není další opravný prostředek přípustný.