Vám je nejvíce blízké prostředí fotbalových trávníků. Chytal jste za českobudějovické Dynamo, Horní Měcholupy, Roudné, Písek a nyní hájíte barvy mateřských Katovic. Na jaké úrovni je podle vás silová a kondiční příprava v rámci České republiky?

Za mě a celý náš tým mohu říci, že je na velmi špatné. Za tímhle názorem si pevně stojíme, a to z několika důvodů. Co se silové přípravy týče, tak většina týmů praktikuje pouze kruhové tréninky. Tyhle tréninky jsou oblíbené nejen ve fotbale. Pro hráče se jedná o nepříjemné tréninky, které jsou metabolicky náročné a silový přínos je minimální. Přesto se trenéři plácají po ramenou, jak skvělý trénink pro ně připravili, protože hráči odcházejí naprosto vyčerpaní. Silový trénink by měl sloužit jako prevence zranění a zlepšení výkonnosti. Silnější svaly jsou rychlejší a výkonnější svaly. Ve fotbale však nadále přežívá domněnka, že fotbalista nemůže zvedat činky a těžké váhy, protože bude pomalý. Pokud hráč nemá dostatečné silové parametry, tak trénink rychlosti a dynamiky je naprosto kontraproduktivní. My s našimi sportovci vždy pracujeme nejdříve na odstranění svalových dysbalancí, strukturní rovnováze a posílení nejproblémovějších partií pro daný sport. Cílem je totiž maximálně eliminovat riziko zranění. Pokud je sval slabý, tak dříve nebo později nevydrží zátěž, kterou podstupuje během náročné sezóny. Co se kondiční stránky týče, tak někde stále přetrvávají nesmyslně dlouhé běhy, které neodpovídají herní zátěži. Posledním nedostatkem, který bych rád vypíchl, je nerespektování principů rychlostního tréninku. Hráči často absolvují nesmyslné počty sprintů v tréninku s neodpovídajícími intervaly odpočinku. Pak z toho vzniká takový mišmaš, kdy se spojí rychlostní trénink s vytrvalostním. Výsledkem je nesmyslné přetížení, které často vede ke zranění. Má slova můžou na někoho působit namyšleně, což ale není cílem. Jen mluvím z vlastní zkušenosti a znalostí, které jsem doposud nasbíral. Vzdělání a následná aplikace do praxe je alfou a omegou naší práce. Tohle je běh na celý život. Za třicet let budeme vědět mnohem více, ale přesto málo, to je krásný paradox. Do vzdělání investujeme neustále, sbíráme co nejvíce informací a následně tvoříme vlastní systémy. To je našim cílem. Vědět více a umět lépe pomoci.

Mohl byste tedy jmenovat nejčastější chyby a nedostatky v silovém tréninku pro sportovce?

Rozhodně individualizace a sportovně specifický trénink. Díky tomu, že nyní spolupracujeme s naším nejlepším desetibojařem Adamem Sebastianem Helceletem, tak mám tu čest jezdit za ním na Olymp, kde se připravují všichni atleti spadající pod tento oddíl. Do jejich posilovny chodí i nejlepší čeští tenisté a tenistky, protože kurty TK Sparta Praha jsou hned vedle. Všichni sportovci tam trénují naprosto stejně, což je zarážející. Opět se jedná především o oblíbené kruhové tréninky. Je přeci naprosto nelogické, aby třeba skokan do výšky trénoval úplně stejně jako tenistka. Tohle vidím jako velký problém. Každý sport má svá specifika, na které je třeba se zaměřit. Zároveň i jednotlivé posty je třeba brát v potaz. Brankář přece nebude trénovat stejně jako útočník. Jejich pohyby a vytížení je naprosto odlišné. Nelze hodit hráče do jednoho pytle a nechat je trénovat stejně. Vždy ke každému hráči přistupovat individuálně, zjistit jeho nedostatky, odstranit je a hráč výrazně sníží riziko zranění během sezony. Každý hráč musí ihned pocítit, že daný trénink má pro něj smysl. My se snažíme každého klienta vzdělávat a vysvětlovat, proč tohle děláme, jaké to pro něj bude mít benefity a podobně. Chceme, aby mezi námi a klienty byla důvěra. Výše zmíněné však respektuje málokdo, proto jsme rádi za každého, kdo se snaží prosazovat názory, které odporují těmhle zvyklostem. Ve fotbale se o to pokouší například bratři Ondřej a Lukáš Krajákovi, kteří působí na Královéhradecku a vedou si skvěle. Také náš kolega Martin Held momentálně pracuje jako kondiční a silový trenér v českobudějovickém Dynamu. Jeho cílem je především změnit zajeté struktury, pracovat s hráči individuálně a zajistit, aby vydrželi zdraví.