Když letos v dubnu odborníci sejmuli báň z kostela svatého Jiljí, našla se uvnitř měděná schránka, od které si aktéři události slibovali hodnotné nálezy. „Nevíme, z kterého roku pochází, jistí si nejsou ani archiváři,“ uvedla tehdy Jaroslava Žemličková. Ačkoli kostel pochází z renesanční éry, byl několikrát upraven a barokní věž s cibulovitou bání a lucernou byly přistavěna roku 1776. Překvapení se však nekonalo.

„Schránku jsme rozpečetili v třeboňském archivu a dopadlo to nevalně,“ připouští starostka Jaroslava Žemličková. „Našla se tam brožura z roku 1985, ale úplně rozpadlá. Pravděpodobně ji umístili dělníci při nějaké předchozí rekonstrukci. Ale schránka z té doby nám byla impulzem, abychom připravili novou.“

Co přeje Domanín potomkům

Kostel sv. Jiljí se hřbitovem je nemovitou památkou na indikativním seznamu UNESCO a národní kulturní památkou. Celková cena revitalizace dosáhne zhruba osmi milionů korun, obec Domanín na ni získala dotaci ve výši 4,6 milionu z Integrovaného regionální operačního programu. Nejde přitom zdaleka jen o rekonstrukci báně, i když ta patří k nejviditelnějším.

Kostel má na kontě řadu dílčích rekonstrukcí, naposledy v roce 1992 a v roce 2000. Když se ukázalo, že z technických důvodů bude třeba dalších oprav, znamenalo to nejprve množství odborných výzkumů včetně vlhkostních a mykologických, vrtané sondy do podlahy i podloží a podobně. „Nad rámec plánu jsme zjistili, že v kostele je v havarijním stavu také krov věže napadený hnilobou i dřevokazným hmyzem,“ uvedla starostka Jaroslava Žemličková.

Uvnitř zděné věže zůstaly původní trámy, zatímco hlavní část cibulové báně bylo nutné nově vytvořit. K dokončení chybí ještě lucerna. Makovice a kříž na vrcholu však zůstaly původní, ty ovšem rekonstrukcí prošly v nedávné minulosti. Nový je ovšem obsah makovice. „Uložili jsme do něj novou nerezovou schránku s dokumenty, které se týkají obce Domanín a revitalizace kostela svatého Jiljí,“ říká starostka, „A přidali jsme i vzkaz, přesněji poetické přání lidem, kteří budou žít v Domaníně a v okolí, budoucím generacím. Ať se tady s každým úderem zvonu máme dobře. Ať je tady všechno zelené, dostatek vody, krásné rybníky…“

Obec chce památku více otevřít veřejnosti

Kostel obklopený hřbitovem turisté doposud poněkud opomíjeli, obvykle pozornost koncentrovali jen na nedalekou Schwarzenberskou hrobku, případně na hrob cestovatele Jiřího Hanzelky, který je na hřbitově pochován. Původně gotický svatostánek dal vyvýšit a rozšířit Vilém z Rožmberka, vysvětil ho 26. července 1576 pražský arcibiskup.

„Kostel nebyl a nebude přístupný trvale,“ upozorňuje Jaroslava Žemličková. Otevřený je ale hřbitov a lidé mohou nahlížet do interiéru kostela přes ochrannou mříž. Po rekonstrukci bychom však chtěli veřejnosti kostel více ukazovat, pořádat v něm více akcí. Je pozoruhodný, i když o tom doposud věděli spíše odborníci. To by se mohlo změnit,“ uvažuje starostka Jaroslava Žemličková.

V současnosti se řešilo především značné zavlhčení obvodového zdiva a jeho důsledky jako vznik vlhkostních map, plísní, odlupování omítky a především znehodnocování významných nástěnných fresek. Nejvýznamnější pochází z roku 1588 od Tobiáše Felse z Jihlavy. Práce tohoto renesančního mistra se ve venkovských kostelích nevyskytují běžně. „To může naznačovat význam mecenáše, Viléma z Rožmberka, nebo že měl kostel v 16. století vyšší než lokální význam. Nástěnná malba zpodobňuje klečícího dominátora Viléma z Rožmberka se sepjatýma rukama před křížem s jeho dvěma, též klečícími, manželkami Kateřinou Brunšvickou a Žofií Hohenzollernovou z Brandenburku,“ uvádí internetové stránky města.

Revitalizace přinesla překvapení

V souvislosti s probíhající revitalizací, která se dotýká i hřbitova nebo přístupových cest, objevili odborníci některé novinky. „Na pokyn Národního památkového ústavu například proběhly dodatečné průzkumy speleologickou firmou. Průzkumné práce po vnitřním obvodu odhalily původní podlahu kostela, která se nachází asi 30 cm pod tou stávající. Speleologové udělali do historické podlahy několik otvorů, kterými se dalo nahlédnout až do hrobových míst, ve kterých byli v letech 1784-1876 uloženi Schwarzenbergové,“ uvedla Jaroslava Žemličková.

Po výstavbě Schwarzenberské hrobky byly ostatky z domanínského kostelíku přemístěny právě tam. „V roce 2023 jsme nechávali do podlahy kostela udělat vrtané sondy a vypadalo to, že krypty jsou již zasypané. Nový průzkum však ukázal, že u některých hrobových míst je tomu naopak. Krypty pod podlahou kostela nadále zůstanou zachované ve stavu, jakém jsou – zakryté novodobou podlahou, pouze napojené na větrací systém kostela,“ nastínila starostka.