Petr Kolář je jedním z pořadatelů novoročního namáčení v Jistebnici. „Máme otužilecký klub v Táboře, scházíme se pravidelně v úterý. Jsme hodně akční, chodíme na čerty a Mikuláše, máme vánoční setkání na Štědrý den. Potom se moc rádi vidíme tady v Jistebnici na Nový rok a 6. ledna budeme mít Tříkrálové saunování. Dnešní akci jsme připravili přibližně v deseti lidech. Je to každoroční akce, letos 29. ročník Jistebnického namáčení. Určitě přijeďte příští rok na jubilejní ročník, bude to velké,“ slíbil Petr Kolář.

Na začátku akce byly zapáleny vzpomínkové svíčky. „Jedna za Jirku Ryáčka, který tady s otužováním začínal před 30 lety, kdy se první ročník v podstatě nepočítal. A ještě vzpomínáme na Víťu Řezáče, redaktora Týdeníku Táborsko,“ vzpomněl Petr Kolář i na redakčního kolegu, který na jistebnickou akci pravidelně jezdil. Zemřel loni v březnu. 

Tím nejdůležitějším člověkem je Petr Muž. Se smíchem uvedl, že je tady jediný Muž: „Jinak jsem Petr. My si tady stejně skoro všichni tykáme. Účastníkem otužování jsem pomalu už 50 let, byl jsem dlouho členem klubu v Praze. A před 29 lety jsme se tady zbláznili a udělali jsme první ročník otužileckého setkání. Napsali jsme na čtvrtku papíru Novoroční namáčení, byli jsme čtyři zakladatelé, já a Rybařík, Bastl a Gromovský. Vyvěsili jsme ty papírové čtvrtky po obci a ono se na nás přišlo podívat 400 lidí. Začali jsme s pár kamarády ze sauny, sešlo se nás možná deset, a s léty to nabylo na počtech.“

Petr Muž se pochlubil několika odplavanými Nikodémy z Prahy (pražský memoriál Alfréda Nikodéma, průkopníka zimního plavání – poznámka redakce). „Voda je dneska na dvou stupních, vzduch má čtyři stupně Celsia. Docela optimální podmínky, ale to víte, že by byla hezčí atmosféra, kdyby byl sníh, ale i dneska to bude příjemné. Přejeme si Ledu zdar, i když nemrzne,“ zmínil Petr Muž. 

Muž s bosýma nohama se představil netradičně. „Já jsem Petr Bonaventura Tesařík. Bonaventura je mé řádové jméno, jsem u sekulárního františkánského řádu. Žijeme normálně ve světě, mám například i manželku, někde tady musí být. Ptáte se, proč chodím bos? Když františkáni přišli do Prahy, tak měli ještě přísnou řeholi, která jim zakazovala boty. Ta řehole je původně z Itálie, tam bylo jednodušší to dodržovat, než když došli do Švédska. Ale přišli k nám a byli bosí. Působili několik let u Marie Sněžné v Praze na Jungmannově náměstí. A já si řekl, že když to šlo tehdy, určitě to půjde i dneska. Sundal jsem boty a najednou jsem byl o dva, tři centimetry nižší. Připadal jsem si jako menší bratr, taky se říká františkánům, že jsou menší bratři.“

Petr Tesařík chodí bosky asi pět let. „Ale bos nechodím pořád, třeba když napadne sníh, nebo když mám někde dlouho postávat, tak si vezmu boty. Chození naboso mi ale dělá moc dobře. Myslím, že jsem i zdravější,“ řekl 

Otužilce Bonaventuru prý už v Jistebnici mají na seznamu předtištěného. „Počítají se mnou, že určitě přijedu. Já jsem začal s otužováním později, i pár namáčení jsem v Jistebnici vynechal, protože mi zrovna na Nový rok nebylo dobře. Ale zase jsem přišel i v roce 2022, kdy se to vůbec nekonalo. I tak jsme se vykoupali, a o to šlo. Jsem tady asi podesáté, pojedenácté. Dnešní podmínky jsou dobré, jen škoda, že není led. Před několika lety byl silný mráz, zamrzl celý rybník dole u Smolíka, a jak bylo sluníčko, vykoupal jsem se, vzal jsem si osušku na led a opaloval jsem se. K tomu šampáňo vedle sebe, bylo to krásné.“

„Nejhorší je, když fouká. Když do toho prší nebo mrholí, tak to taky není úplně ono. Doma se otužuju každé ráno studenou sprchou. Říkala moje šetřivá manželka, když napadl sníh – neplýtvej tu studenou vodu, jdi se vyválet do sněhu. Tak jsem říkal, jo, jo, půjdu se vyválet do sněhu,“ směje se Petr Tesařík.