Když jeho poslední obyvatel Vilda Štěpánek v roce 2015 zemřel, město jako majitel objektu chtělo starý mlýn nechat zbourat. Architektka Bohumila Mrzenová z Jistebnice si uvědomovala hodnotu původní dochované stavby a spolu s Vladimírem Švestkou a Miloslavem Vavříkem založili spolek na jeho záchranu. V té době naráželi na neochotu vedení města, to ale místní aktivní lidi vyburcovalo k ještě větší činorodosti, nápaditosti a dobrovolnické práci. Mlýn jim nakonec město Jistebnice za 155 tisíc korun odprodalo.

V neděli 23. listopadu bylo za čím se ohlížet. A protože na sousedské setkání dorazili i současní představitelé města, vypadá to, že se blýská na lepší časy. Vildův mlýn se nakonec může stát výkladní skříní Jistebnice. Už teď je ukázkou toho, co nadšení lidé společně mohou dokázat.

Sedm let práce

Bohumila Mrzenová promítla sousedům sérii obrázků s jednotlivými milníky. V roce 2018 se ve mlýně sešli členové spolku poprvé. Pršelo na ně venku i vevnitř. V roce 2019 se navzdory odporu města pokusili v prostorách mlýna otevřít dobrovolnické infocentrum. V roce 2020 už město pomohlo vyčistit okolní pozemek a začaly brigády a také improvizovaná kavárna. V roce 2021 se rozběhla oprava střechy, s likvidací staré střechy pomáhaly všechny jistebnické spolky. O rok později místní farář křtil ze zapůjčené plošiny novou střechu, na níž se použila krytina kdysi sejmutá ze sokolovny. V roce 2023 začala spolupráce s pražským divadelním spolkem Kašpar, na novou podlahu ve mlýnici se vměstnalo 80 diváků, pro které tu Kašpar poprvé zahrál. S divadelníky nastalo vzácné přátelství, vracejí se. Tábor SuperStar band benefičně vystoupil venku u mlýna s muzikálem Jesus Christ Superstar. Přišlo 300 lidí.

„Přednášky, kapely, divadla, to byla odměna za práci a brigády,“ zmínila Bohumila Mrzenová. V prostoru bývalého infocentra a obchůdku se prováděl archeologický průzkum. „Na starém krovu se našel rok vzniku 1862, ale já jsem byla přesvědčená, že ten dům je starší a věřila jsem ve starší nálezy,“ dodala. Víra byla odměněna. Objeveny byly střepy z doby raného baroka, stejně jako nyní při výkopech vodovodu a kanalizace po městě. Následovalo budování záchodu, protože toika přestala stačit. V roce 2021 tu spolek uspořádal deset akcí, letos už 22. „Náš mlýn dál mele. Už ho nepohání voda, ale náš čas a energie,“ uzavřela „duchovní matka“ celé sousedské iniciativy.

Dárky pro pekny, hokry i ostatní

Další jednatelé spolku Vladimír Švestka a Miloslav Vavřík přispěli do programu hymnou Ze mlýna. I ta shrnula, co všechno při záchraně mlýna nadšenci společně zažili. Pak následovalo předávání dárků, hrnečku nebo cestovního toaletního papíru v háčkovaném obalu. Pěkným peknám, které na akce pekly buchty, Bohunce Dikanové, která půjčila své peníze, protože spolek sice má přiznanou dotaci, ale na její vyplacení už víc než rok čeká. Kavárnice, garantka čistých záchodů i hokři (hovada k ruce), kteří přijdou kdykoliv na pomoc, všichni byli vzpomenuti. „Nebýt ale Bohunky Mrzenové, už by ten projekt dávno nežil. Teď se tu setkávají lidi, kterým je spolu dobře. Díky Bohunce se dějí zázraky. Je tu naděje, že svět ještě není úplně ztracen,“ ocenili spolupracovníci Vladimír a Míla. A pak tiše zaznělo, že to prý Vilda generuje zázraky.

Kdo byl Vilda?

„Vilda Štěpánek byl poslední obyvatel mlýna. Jeho otec za války udal jiného zdejšího mlynáře, který jen tak tak přežil vězení. Po válce šel tedy do vězení pan Štěpánek a jeho mlýn byl jako majetek kolaboranta s Němci zkonfiskován. Malý Vilda musel do dětského domova, ale pořád odtud utíkal a vracel se do Jistebnice. Až se tehdejší předseda národního výboru pan Benda rozhodl, že ho tu nechá žít. Bydlel ve svém rodném mlýně, který ale patřil státu a později městu,“ zmínil příběh Vildy Vladimír Švestka, který bydlí v sousedství. „Byl to podivín, někteří lidé se ho báli, ale nikdy nikomu neublížil. Poslali ho vyučit se lakýrníkem, jenže to ho nebavilo. On hodně četl, krásně psal, byl včelař a taky malíř krajinář. Některé jeho obrazy mám doma a jednou poputují sem do mlýna,“ dodal.

Vilda Štěpánek byl zvláštní místní postava a zemřel v roce 2015 v 78 letech taky neobvykle – při jízdě na kole. Nadšenci ze Spolku Sedlecká věří, že se na jejich aktivity ve mlýně dívá shora a má z nich radost.