Vladimír Nevlud ze spolku CEBENA rozkrývá detaily pochodu smrti z Osvětimi do Opavy v roce 1945. Podařilo se mu tak popsat také poslední dny života Vilhelma Gutfreunda z Katovic.

„Vilhelm Gutfreund se narodil 12. srpna 1909 v Katovicích na Strakonicku. Byl třetím synem manželů Eduarda a Kláry. Jeho bratři se jmenovali Leo a Rudolf. Matka i otec byli Židé. Otec Eduard byl spoluvlastníkem továrny na výrobu klobouků v Katovicích a matka Klára pocházela z Žatce, kde se také v roce 1895 vzali. Otec Eduard zemřel v roce 1916. Byl pohřben na Židovském hřbitově ve Strakonicích,“ říká badatel Vladimír Nevlud.

Popisuje, že Vilhelm Gutfreund byl velmi nadaný. „Po úspěšném ukončení Reálného gymnázia v roce 1927 vstoupil do rodinné továrny. Byl založen nový podnik Vilhelm Gutfreund a spol. Tento podnik vlastnili společně Vilhelm Gutfreund a Centrokomise. V roce 1930 Vilhelm opustil vedení podniku a vznikla nová firma Otava, kterou už většinově vlastnila Centrokomise. Vilhelm Gutfreund si ponechal jen minoritní podíl a dále pracoval jako obchodní zástupce,“ líčí Vladimír Nevlud, jak vypadala předválečná léta Vilhelma Gutfreunda.

„Matka Klára zemřela 7. května 1932, její ostatky byly uloženy vedle manžela na Židovském hřbitově ve Strakonicích. Od 1.října1932 začal Vilhelm Gutfreund bydlet na adrese Katovice 182. Oženil se s Elisou Gruberovou, která se narodila 10. dubna 1911 v Zarisch ve Švýcarsku. Společně s Vilhelmem žili v Katovicích od 30. prosince 1939. Elisa pracovala jako obchodní zástupkyně,“ uvádí opavský badatel.

Zatčen Gestapem

Nacistickou rasovou perzekuci snášel Vilhelm Gutfreund velmi těžce. Z veselého mladého muže se stal velmi uzavřený člověk. „Byl zatčen 17. února 1944 ve svém bytě v Katovicích na telefonický rozkaz kriminálního tajemníka Schmidta z Gestapa v Klatovech. Zatčení provedl vrchní strážmistr Antonín Kaňkovský. V bytě byl při zatčení zabaven Gutfreundovým také radiopřijímač,“ popisuje Vladimír Nevlud.

Z věznice v Klatovech napsal Vilhelm Gutfreund 21. února 1944 své ženě. Například se zmínil, že může psát jen dvakrát měsíčně a že předávání špinavého prádla probíhá v úterý a ve čtvrtek.

„Jedenáctého března 1944 v 11.45 byl přijat v Malé pevnosti v Terezíně, která byla pobočkou Pankrácké věznice. Jeho vězeňské číslo bylo 24562. Jako důvod zadržení a věznění bylo uvedeno nedodržování předpisů označení Židů. Ráno 12. dubna 1944 byl Vilhelm Gutfreund deportován sběrným transportem do Osvětimi,“ říká předseda spolku CEBENA.

Poslední dopis

Vladimír Nevlud zmiňuje, že podle vězeňského čísla 181 874 přišel do Osvětimi občan Katovic Vilhelm Gutfreund 18. dubna 1944. „Úspěšně prošel selekcí. Následně byl poslán do pobočného pracovního tábora v Sosnovicích. Odtud poslal 17. prosince 1944 svůj poslední dopis ženě. Ten se zachoval jen díky manželům Kuncipánovým z Katovic, kteří celý svůj život shromažďovali cenné historické listiny a informace. Nedávno jsem paní Věru Kuncipánovou navštívil. Je jí 94 let. Osobně znala Vilhelma Gutfreunda, chodila k němu na hodiny němčiny. V roce 1941 ji napsal věnování do památníku. Unikátní dopis získali od první ženy bratra Lea,“ dodává Vladimír Nevlud, předseda opavského spolku CEBENA.

„Moje milá Myško. Doufám, že máš oba moje dopisy z listopadu, tak jako i z 10. tohoto měsíce, žes zdráva, jako jsem, bohudík i já. Na dopisy a balíčky se dává adresa Sosnowitz, peněžní poukázky musí jít dále přes Auschvitz, ale neposílej mi, prosím žádné peníze, žádné nepotřebuji, také žádný oděv. Balíček z prvního tohoto měsíce jsem 13. v pořádku obdržel, mnoho srdečných díků. Nemám u tebe nějaký svetr? Dej, prosím, pozor na své zdraví. Potravin mi, prosím, posílej jen tolik, kolik můžeš postrádat, mám pořád starost, že kvůli mně hladovíš a budeš nemocná. Prožij Vánoce opravdu šťastně a do Nového roku přeju Tobě i Vám všem mnoho štěstí. S tisícerým políbením Tvůj Willi.“

Pochod smrti

Sedmnáctého ledna 1945 byl pracovní tábor zrušen a vězni byli nuceni se pochodem smrti se přesunout do Opavy. „Na základě svědectví přeživšího vězně Juliuse Engela se zjistilo, že při likvidaci tábora byl Vilhelm Gutfreund přejet autem německé branné moci. V důsledku této srážky měl mít zlomenou nohu. Julius Engel také vypověděl, že uprosili doprovod transportu, aby Vilhelma Gutfreunda nezastřelili. Tato skutečnost nebyla běžná. Obvykle byli vězni, kteří nemohli pokračovat v pochodu, bez dalšího zastřeleni,“ říká Vladimír Nevlud.

V podvečer dne 26. ledna 1944 vězni dorazili do Jarkovic u Opavy, kde přespali na dvou statcích. „V pondělí ráno byly k vlaku převáženy věci stráží SS několika vozy. Vězni na Východní vlakové nádraží v Opavě museli jít pěšky. V poválečné výpovědi hostinského z Jarkovic stojí, že před statkem bylo připraveno sedm vozů k odjezdu a hostinský uvedl, že asi na čtvrtém voze seděl zhruba 40letý lékař ze Šumavy, který měl zlomenou nohu. Hostinský měl muži podstrčit kus chleba a ten měl odpovědět: Pánbůh vám to zaplať,“ cituje Vladimír Nevlud.

Z nalezeného zápisu z ošetřovny v Mauthausenu podle badatele vyplývá, že Vilhelm Gutfreund do tábora dorazil se zlomeninou levého bérce. „Nejspíš byl jeho zdravotní stav kritický, protože byl umístěn na blok s označením kříž 40 pod vězeňským číslem z Osvětimi. Nové vězeňské číslo obdržel dodatečně. Zde o čtyři dny později zemřel. Oficiální příčina smrti byla uvedena jako srdeční selhání. Dva měsíce jsem vedl spor s historiky Památníku koncentračního tábora v Mathausenu o pravost nalezené zprávy z ošetřovny v Izraeli. Po poradě s historiky z Izraele mně nakonec dali za pravdu a zaslali mně kompletní dokumentaci z ošetřovny za období 1944 až 1945,“ uvádí Vladimír Nevlud.

Z poválečných výpovědí zjistil, že 28. července 1945 zaslal přeživší vězeň Julius Engel manželce Vilhelma Gutfreunda korespondenční lístek, ve kterém uvádí, že její manžel zahynul v Mauthausenu. Jako příčinu smrti uvedl otravu krve.

„Další přeživší vězeň z pochodu smrti v roce 1946 vypověděl, že s ním v pochodu smrti šly tyto osoby: Asi osmnáctiletý Jiří Popper, jehož otec byl ředitelem v Kladně, osmnáctiletý Julius Engel židovské národnosti z Písku a nějaký Gutfreund, snad Vilém, který byl asi 40letý,“ prezentuje Vladimír Nevlud další výsledky svého bádání.

Doplnil, že manželka Elisa 14. března 1947 opustila Katovice s odkazem, že se vrací do zpět do Švýcarska. „Snacha bratra Lea uvedla, že Elisu navštěvovala do roku 1968 v Blatné. Bratr Rudolf zemřel v roce 1943 v Latinské Americe. Bratr Leo válku přežil. Zemřel v roce 1974 v Plzni. Jeho ostatky byly pohřbeny na Židovském hřbitově v Plzni,“ říká Vladimír Nevlud.

No a kdo byl onen zmíněný vězeň Jiří Popper? „Není to nikdo jiný než Jiří Pavel, respektive starší bratr slavného spisovatele Oty Pavla. Kdo by si nepamatoval dva židovské kluky z legendárního filmu Smrt krásných srnců, kterým se otec Leo coby herec Karel Heřmánek snaží zajistit maso,“ připomíná Vladimír Nevlud.

Výzkum pochodu smrti

Uplynulo mnoho let, než se podařilo rozklíčovat opavskému badateli Vladimírovi Nevludovi pochod smrti, který procházel Opavskem v lednu 1945. Badateli se povedlo sestavit trasu pochodu a jeho časovou osu, identifikovat stovky vězňů, kteří se účastnili pochodu, včetně jmen a jejich původu.

„Máme desítky výpovědi přeživších vězňů či svědecké výpovědí občanů. Ke každému vězni mám vytvořenou vlastní složku, která obsahuje dohledané dokumenty. Z mého pohledu se jedná o unikátní databázi, ať rozsahem identifikovaných vězňů, tak svou komplexnosti. Podrobně zmapovaných vězeňských pochodů z ledna 1945 bude na světě jako šafránu, pokud vůbec nějaké. Zmapovány jsou pochody smrti z dubna a května 1945, protože přeživší mohli ihned vypovídat. Z ledna 1945 jsou obvykle spíš jen kusé informace,“ popisuje Vladimír Nevlud.

Cenné informace dokreslují tragické události, o kterých se doposud nevědělo. Badatel například upřesňuje mylně uváděná data o trase pochodu. „Například informace, že pochod z Opavy pokračoval přes Hradec nad Moravicí a Březovou na Fulnek, je chybná. Také je mylný závěr poválečného vyšetřování vražd státními orgány v Jarkovicích, že pochod s vězni dorazil do Opavy už 12. ledna 1945. Tyto závěry částečně následně přebrala i polská strana. Dané datum také potvrdila v sedmdesátých letech minulého století Správa vyšetřování StB pro ČSR, která celý případ opětovně prověřovala. Datum bylo rovněž součástí návrhu na obžalobu. Dnes s jistotou můžeme říct, že pochod dorazil do Opavy, respektive do Jarkovic, v pátek 26. ledna 1945 večer,“ uvádí Nevlud.

Z výpovědi jedné svědkyně vyplývá, že se jí jeden z Němců svěřil, že měl snad pochod směřovat dál na Bruntál. „Ale dostali pokyn, aby čekali na místě. V pondělí 29. ledna dopoledne vězni odjeli vlakem z Východního nádraží v Opavě. Dle výpovědi přeživšího vězně, který nedávno zemřel v USA, byly dva vagóny zastřešené a zbytek tvořily odkryté dobytčáky. Do nich byli vězni naloženi a odvezeni do koncentračního tábora Mauthausen, kam dorazili zkraje února. Transport z Opavy přijel do Mauthausenu jako poslední s vězni z Osvětimi,“ připomíná Nevlud.

Vysvětluje, jaký měly pochody smrti na konci války smysl. „Byl konec války a Rudá armáda se velmi rychle přibližovala. Koncentrační tábor Osvětim, vyjma dvou nejznámějších částí, zahrnoval desítky pobočných pracovních táborů. Ve velmi krátké době bylo nutno přemístit desítky tisíc vězňů hlouběji do říše a nacisté už neměli dostatečné vlakové kapacity ani potřebný čas, aby přesun provedli lépe. Vždyť od 17. ledna byly postupně vyklizeny všechny tábory a 27. ledna už v nich byli vojáci Rudé armády. Proto část vězňů jela vlakem, další šla pěšky a byla naložena do vlaku později. Také je nutné si uvědomit, že tábory v Rakousku a Německu měly určitou kapacitu,“ líčí badatel

Cesta bezmoci a naděje

Spolek CEBENA – cesta bezmoci a naděje, vznikl na začátku letošního roku. „Hlavním úkolem spolku je vytvářet důstojný odkaz pochodu smrti pro dnešní a budoucí generace. Spolek vyvíjí snahu, aby vznikla přeshraniční naučná stezka po stopách vězňů z ledna 1945 a dále usiluje o vybudování památníků na trase pochodu, na kterém budou napsána všechny vypátrána jména vězňů,“ říká Vladimír Nevlud.

Důstojná vzpomínka

Za klíčové předseda spolku považuje, aby se tyto historické události dostávaly do škol. Spolek bude připravovat besedy se studenty na toto téma a předsevzal si, že bude dbát i o pietu vězňů v jejich domovech.

„Během několika týdnů spolek podá návrh městysu Katovice na zhotovení a uložení kamene zmizelých na adrese Katovice 182. „Celá věc již byla s vedením městysu osobně prodiskutována. Věřím, že vedení městyse se ztotožní s naším návrhem a společně uctíme významného občana Katovic Vilhelma Gutfreuda, který se stal obětí holokaustu,“ dodal předseda spolku CEBENA.