Military Death March odkazuje na příběh pochodu smrti, jehož jedna z nejtragičtějších kapitol se odehrála ve Volarech. Právě zde našlo v prvních poválečných dnech roku 1945 své poslední místo odpočinku devadesát pět žen. Jejich utrpení začalo koncem ledna v koncentračním táboře Grünberg, odkud byly postupně transportovány až do tábora ve Svatavě u Sokolova. Dne 20. dubna byly vyhnány na další pochod, který po strastiplné cestě skončil 4. května ve Volarech.

Ani zde však jejich utrpení neskončilo. Následující den byla téměř polovina žen donucena pokračovat směrem na Prachatice. U obce Cudrovice došlo k jedné z nejtemnějších událostí tohoto příběhu – esesáci zde bez milosti postříleli dvaadvacet žen. Jejich těla byla následně převezena zpět do Volar, kde byla nedůstojně uložena do hromadného hrobu na hnojišti pod městským hřbitovem. Tato tragédie dnes slouží jako memento krutosti války i síly lidské paměti.

Právě na tuto historii navazuje současný Military Death March. Účastníci si mohou vybrat ze sedmi různých tras, jejichž délka se pohybuje od přibližně 12 kilometrů až po extrémní varianty přesahující 100 kilometrů. Každý si tak může zvolit výzvu podle svých sil – ať už jde o symbolickou účast, nebo skutečný test fyzické i psychické odolnosti.

Start i cíl pochodu se tradičně nachází v autokempu Vodník ve Vimperku, který se na víkend stává místem setkání lidí se společným cílem: vzdát hold obětem a nezapomenout.

Každý, kdo se do pochodu zapojí, přispívá finančně na Vojenský fond solidarity, obecně prospěšnou společnost KreBul a další projekty, které pomáhají potřebným.