Playmobil a Igráček jsou tedy sourozenci a měli stejnou startovací pozici. Playmobiláčci znázorňují různá povolání, pohádkové postavy, známé osobnosti, mají své domy, domácí zvířata, doplňky, téměř cokoli, na co si vzpomenete. Oblíbenost Playmobilu šla strmě nahoru. Uvádí se, že Playmobilu se vyrobí 300 000 kusů denně, kdežto Igráčků pouhých 200 000 kusů ročně. Playmobil je druhá nejoblíbenější hračka na světě, hned po Legu. Přitom, když se v České republice řekne Playmobil, mnozí vůbec netuší. A to se snaží změnit firma Piatnik, která v loňském roce obnovila dovoz Playmobilu do České republiky.

Pánové Beck ani Kalina za svého života tento příběh nepotvrdili ani nevyvrátili. Takže věřte či nevěřte, a třeba přijměte pozvání do Kulturního domu Veselí nad Lužnicí, kde je výstava Playmobilu ke zhlédnutí až do 30. srpna každé úterý, čtvrtek a sobotu od 13 do 17 hodin. Při vybraných kulturních akcích nebo po telefonické domluvě i jindy. Pamětníci tu určitě ocení i kompletní sbírku starých Igráčků. A majitel sbírky Playmobilu Kryštof Čižinský prozrazuje víc.

Proč je Playmobil tak populární?

Playmobil je německá značka hraček bavorské firmy Geobra Brandstädter, která vyrábí malé plastové figurky a příslušenství k nim, včetně domů, zvířat, dopravních prostředků, rostlin a všeho dalšího, co si lze představit. Playmobil snese označení jako stavebnice, byť v jeho středobodu není stavební kostička, ale panáček, 7,5 cm vysoký, zasazený do nejrůznějších prostředí a světů. Na trhu je od roku 1974 a od té doby prošel ohromně pestrým vývojem. Prostý a nadčasový design 70. let se rozvinul do celé palety technicky a esteticky odlišných řešení, které však neztrácejí soudržnost a zachovávají si specifický rukopis značky. Říká se, že se děti, alespoň na Západě, dělí na dvě skupiny. Vyznávají Playmobil nebo Lego. Playmobil je ten výrazně menší hráč, ale je-li Lego Group světovou jedničkou na trhu s hračkami, tak zhruba osminový obrat Playmobilu stále z této značky dělá hračkářského obra. Popularita obou značek se zakládá na tom samém. Dětské potřebě budovat a ovládat svůj vlastní malý svět, ať už jde o napodobeninu světa reálného nebo objevování světa fantastického.

Kryštof Čižinský u jednoho z vystavených exponátů Playmobilu.

Kdy jste vy dostal svého prvního Playmobiláčka?

Hračkami mého dětství byly Igráček a Lego Basic. Playmobil nebyl k dostání, Lego jen občas v Tuzexu za neskutečné peníze. Nicméně jeden set mé starší sestry se nám ze západního Německa mezi Igráčky přimíchal díky strýci, který směl cestovat. Zakže jsem o Playmobilu věděl a tušil jsem, že musí být mnohem lepší a hezčí. Šlo o cirkusovou společnost s koněm a psy, klaunem a hudebními nástroji. Tím Igráček vůbec nedisponoval. Že je to jen odlesk netušené pestrosti této zápaďácké hračky, to jsem ani netušil.

Prvního opravdu vlastního Playmobiláčka mi rodiče koupili ve Štýrském Hradci v roce 1988. Šlo o banditu 3383, to nejlevnější, co tam měli. Můj starší bratr si vybral šerifa 3381. Toho jsem mu záviděl, měl totiž skříň se čtyřmi puškami, můj bandita měl jen jednu.

Dnes se to mladší generaci špatně vysvětluje, ale tehdy jsme zažili opravdový kulturní šok. Nacpané obrovské obchody, až absurdní výběr potravin, oblečení a samozřejmě hory Playmobilu. A tehdy se pro mě na několik let stal jeden Playmobiláček měnovou jednotkou, kterou se vyjadřovalo, kolik stojí cokoliv jiného. Odnesl jsem si i katalog, který mám dodnes, kde jsem si vyznačoval, co si přeju. Je to už hrozný salát.

Kdy jste začal Playmobil sbírat?

Tehdy to začalo. Počínaje létem 1988 jsem si z každé další cesty do Rakouska přivezl nějaký drobný nový set, rytíře, piráty nebo indiány. Druhou polovinu 90. let jsem měl dokonce možnost v Rakousku žít a chodit na gymnázium, takže jsem byl přímo u zdroje. Značná část mého kapesného se utratila za bezvadné Playmobiláčky z rané edice Special, tehdy nejlevnější řady. A jestliže byl Playmobil 80. let nádherný, v 90. letech dosáhl dle mého přesvědčení svého absolutního estetického vrcholu. Skvostné lodě a ostrovy, hrady – nově i s válcovými věžemi a padacím mostem, loupežníci, westernové městečko i indiánské vesnice, to všechno mnohem hezčí a propracovanější než předchozí ekvivalenty, ale zároveň pro školáka cenově zcela nedostupné.

Už tehdy jsem byl pochopitelně za exota, který si šetří ve svých předmaturitních letech místo na oblečení na hračky, ale nějak to nešlo jinak. Postupně to mé okolí přijalo a já zjišťoval, že desetiletí paběrkování již dává dohromady rozumný základ pro něco, co by mohla jednou být sbírka.

A byla?

Po roce 2000 zpátky v České republice jsem začal na brigádách vydělávat nějaké peníze a objevil jsem ebay, kde lze krásné sety získat z druhé ruky za zlomek ceny. Bezprostředním spouštěčem byla vyhraná sázka nad mou sestrou, která mi pak musela koupit novou pirátskou loď 3940. Abych ušetřil na mezinárodním poštovném, dyndal jsem snad u všech kamarádů a známých, aby mi ze svých studijních pobytů na západě vozili balíky objednané přes místní ebay nebo lokální Playmobil e-shop. Později se tento můj „dodavatelský řetězec“ konsolidoval, když má další sestra začala pracovat v Německu. Od té doby žije mezi krabicemi a balíčky, které si u ní v Praze vyzvedávám. Jsem jí moc vděčný a vůbec nevím, co bych si bez ní počal. Uvedení Playmobilu i na český trh po roce 2004 už mělo jen marginální význam. Většinu jsem i nadále sháněl v zahraničí i proto, že obchodní politika Playmobilu rozlišovala německy a neněmecky mluvící země a tady byl prostě dražší než venku.

Kolik jsou dnes sběratelé ochotni zaplatit za prvního Playmobiláčka z roku 1974?

To opravdu nevím, ale mohu se pokusit o odhad, přičemž je zároveň nutno brát v potaz i stav takového kousku. Bavíme-li se však o neotevřeném balení z roku 1974 ve výborném stavu, tak takové jsem ještě nezahlédl, ale cena by asi byla ve vyšších stovkách eur. Jinak obecně platí, že Playmobil je hračkou dostupnou. Nové malé formáty se prodávají za zhruba 100 korun, použité mohou být ještě levnější.

Playmobiláčci jsou zobrazováni v různých pracovních rolích a také jako celebrity. Máte takové ve sbírce?

Pracovní role jsou optika Igráčka. Tam nám tehdejší centrální plánovač servíroval zedníky, tesaře, cestáře, policistu nebo zdravotnici. Samozřejmě s výjimkami – třeba cestovatelku tehdy asi nešlo považovat za profesi, závodník byl také na hraně. Playmobil pracuje se světy. Asi nelze být povoláním víla nebo domorodec v džungli. Kovboj by povolání být mohlo, u indiána to už kulhá.

Někteří Playmobiláčci v běžné distribuci opravdu nápadně připomínají reálné nebo fiktivní postavy, třeba Sherlocka Holmese, Robina Hooda, Napoleona nebo Kleopatru. Jiní, a to je mnohem zajímavější, mají určité osobnosti přímo znázorňovat. Playmobil je vyrábí na zakázku a málokdy je sám i distribuuje. Jsou tedy zpravidla k dostání v turistických informačních centrech v určitých lokalitách, firmy je rozdávají svým klientům, nebo pak visí předražení na internetu. Takto si Norimberk kdysi objednal figurku Albrechta Dürera, spolkový stát Durynsko zase Bacha, Schillera a Goetheho, Salcburská nadace Mozarteum nemohla být pozadu. A koho si myslíte, že si objednalo Van Gogh Museum a konkurenční Rijksmuseum v Amsterdamu současně? Tyto dvě instituce sídlí od sebe pár desítek metrů a každá nabízí vlastní figurku Van Gogha malujícího obraz z jejich expozice. Kudy chodím, tudy se ptám známých, jestli tam někdo nejede. Zatím jsem neúspěšný.

Kterého Playmobiláčku bylo vyrobeno nejvíc a který se nejvíc prodával?

Někde jsem četl, že nejprodávanějším setem byl Martin Luther z roku 2015. Po první edici o 34 000 kusech se zaprášilo během tří dní a do poloviny roku 2017 se jich mělo prodat přes milion. Dnes již k dostání běžně není. Řada setů byla v distribuci mnoho let a pak třeba prošla drobnou úpravou a prodávala se v novém kabátu dále. Nemám čísla, ale nedivil bych se, kdyby Lutherovi takříkajíc dýchala na záda. Dnes se denně údajně vyrobí 300 000 figurek. Celkem by jich mělo po světě kolovat již přes tři miliardy.

Zmiňte nějaký výjimečný kousek z vaší sbírky, který je na výstavě ve veselském kulturním domě k vidění…

Figurka Marca Pola, která byla k dostání pouze v rámci projektu Playmobil Collectors Club mezi lety 2012 až 2017. Tehdy se Playmobil pokusil o vstřícný krok směrem ke svým fanouškům a sběratelům. Za roční poplatek asi 10 eur bylo možné nakoupit na zvláštních stránkách velmi omezený počet exkluzivních panáčků, které jinde sehnat nešlo. Nejsou známy důvody ukončení projektu PCC po několika málo letech, ale domnívám se, že jedním z nich mohla být i dlouhodobá frustrace Playmobilu z toho, že i když to bylo výslovně zakázáno, tyto sety byly na sekundárním trhu prodávány s obrovskou přirážkou. Já za Marca Pola dal tři eura, dnes se běžně obchoduje za 50.

Prý jste největší sběratel Playmobilu v České republice. Kolik kusů čítá vaše sbírka?

Pochybuji, že jsem v ČR největší. K tomu nemám informace. Na sociálních sítích nejsem aktivní a nikdy jsem se to nesnažil opravdu zjistit. Na druhou stranu jsem ale nezavadil o nějakou jinou než svou výstavu a ve své sociální bublině jsem bohužel jediný, nepočítám-li některé své zákazníky.

Ve sbírce mám zatím spíše nepořádek, takže se mi to jen velmi těžko odhaduje. Hádám, že můžu mít něco mezi 12 až 15 tisíci těchto figurek, které na různých místech zabírají kolem 12 metrů kubických prostoru.  Oproti sběratelům Playmobilu na západě od nás jsem ale naprostý žabař. Sběratelské komunity v Německu, Francii, Španělsku nebo třeba v USA jsou schopny expozicí zaplnit plochu výrobní haly. Tuto ambici nemám, snad.

Michaela Jindová

Foto Roman Růžička