Po polovině 19. století se v Evropě rozvíjely po vzoru Anglie dostihové závody. Zásluhu na tom měli aristokraté, kteří byli milovníky a chovateli koní. Často také sami závodili. Od počátků dostihových závodů v pevninské Evropě sem přijížděla řada anglických žokejů, pro něž tady nebyla taková konkurence jako doma. Například Velkou pardubickou, jejíž první ročník se konal v roce 1874, vyhrál v letech 1888–1901 vždy Angličan.

Jedním takovým dobrodruhem byl i Thomas Harry Buckingham, který se narodil v roce 1874 nedaleko Sheffieldu. Okolo roku 1890 se dostal do střední Evropy a po krátkém působení ve Vídni zakotvil u Auerspergů ve Slatiňanech, místě proslulém chovem koní. Chvíli žil také ve městě Tata, které díky Esterházyům platilo za jedno z center dostihových sportů v Uhersku.

Na Velké pardubické startoval Buckingham pětkrát, přičemž v letech 1899, 1900 a 1904 slavil vítězství. Při svém prvním startu v Pardubicích byl jediným, kdo závod dokončil. O rok později doběhl druhý, ale po diskvalifikaci vítěze se posunul na jeho místo.

„Míval jako žokej problémy s váhou a aby netloustl, běhával ze Slatiňan k zámku v Heřmanově Městci vzdáleném asi jedenáct kilometrů“, připomínají zajímavý detail z Buckinghamovo života John Pinfold a Kamila Pecherová v knize Velká pardubická a Velká národní liverpoolská, příběh dvou dostihů. Na druhou stranu však v knize uvádějí o žokejovi celou řadu mylných informací, jako je třeba rok jeho narození, příjmení, datum úmrtí nebo křestní jméno manželky. Všechny chyby se nyní podařilo studiem materiálu v jihočeských archivech korigovat.

Angličan ve službách Schwarzenbergů

Když Buckingham skončil s kariérou žokeje, nastoupil do služeb Schwarzenbergů. Pro tehdejší vysokou šlechtu byl módní trend zaměstnávat Angličany, většinou se pohybovali kolem koní. To byl i případ Buckinghama, který od března 1908 působil v Protivíně jako knížecí podkoní neboli štolba. Měl dohled nad personálem ve stájích, byl zodpovědný za péči o koně, údržbu postrojů, čistotu stájí nebo hospodaření s krmivem. Zřejmě se zabýval rovněž nákupem ušlechtilých, sportovních i honebních koní.

V roce 1913 přesídlil Buckingham i s rodinou do Hluboké nad Vltavou. Bydleli v zámecké jízdárně, kde dnes sídlí Alšova jihočeská galerie. Nejstarší dcera a syn začali navštěvovat školy v Českých Budějovicích, nejmladší dcera chodila do hlubocké obecné školy. Rodina se záhy rozrostla o čtvrtého potomka, pojmenovaného Jan (Johann) na počet knížete Jana Nepomuka Schwarzenberga.

Další Buckinghamův život ukončila tragická autonehoda, ke které došlo 18. června 1915 mezi Štěpánovicemi a dvorem Vranínem. Podkoní cestoval společně s knížecím účetním a dvěma řidiči do Třeboně. Neštěstí popsaly tehdejší noviny takto: „U automobilu praskla pneumatika na předním kole a vůz, jedoucí po okraji silnice, prudce se otočiv, narazil plnou silou na strom a telegrafní tyč.“ Všichni pasažéři vyvázli s lehčími zraněními, pouze Buckingham byl na místě mrtev. Pohřeb se konal o tři dny později v Hluboké.

Vdova Ida, jejíž otec také pocházel z Anglie a do Evropy se dostal jako žokej, se krátce po nešťastném úmrtí manžela odstěhovala do Chrudimi. Buckinghamovo místo podkoního u Schwarzenbergů obsadil jiný Angličan, Harry Wright.