Na začátku byla velká náhoda

Vladimíra Křížová pochází z Příbrami. Do Milevska se přistěhovala za přítelem, který provozuje fitko v suterénu milevského domu kultury. Šampionka s vyrýsovanými svaly má dvě dospělé děti a už i dvě vnučky.

„Byla jsem si loni zacvičit v příbramském fitku a majitel se mě ptal, kolikery závody mám za sebou. Řekla jsem, že žádné. Ve dvaapadesáti by mě nenapadlo někde závodit. On mě přesvědčoval, že na to mám, abych to zkusila. Řekl mi, že na kategorii Bikiny jsem už moc osvalená, abych zkusila kategorii Bodyfitness. Tam je hlavně třeba mít symetrickou postavu – široká záda, útlý pas a vyrýsované nohy. Tak jsem si v Praze našla trenéra, který mi poradil se stravou a cvičením,“ popisuje Vladimíra, která se pak v loňském roce skutečně do závodění pustila.

Když hned od prvního závodu začala vozit zlaté medaile, teprve uvěřila, že ji trenéři odhadli dobře. Vyhrála v Kutné Hoře, v Ústí nad Orlicí a loni v prosinci i mezinárodní BFC cup v Liberci. Na soutěži Universite Praha získala kromě zlata i dvě profi karty pro účast na závodech profesionálů.

„Stříbrnou medaili mám jen jednu, z mistrovství Čech. To jsem si pak vynahradila zlatou z mistrovství celé České republiky,“ zmiňuje. Toto prvenství ze 14. dubna pro ni znamenalo nominaci na mistrovství Evropy do Španělska. 

„Jsem na závodech pokaždé nejstarší z žen a někdy i z mužů,“ směje se Vlaďka. Vyhrává v ženách nejen svoji kategorii Masters pro závodnice nad 35 let, ale i celkově za všechny kategorie. „Na závodech je pohodová atmosféra, jsou tam děvčata, která si navzájem fandí a přejí úspěch. A přejí ho i mně. V tomhle věku to je bomba, říkají mi,“ popisuje vztahy s mladšími soupeřkami.

Díky, táto

Na první pohled takový závod probíhá jednoduše. Závodnice přijedou, absolvují nástřik samoopalovací vrstvou, která dá vyniknout svalovým partiím. A pak už předstupují před obvykle devítičlennou porotu a předvádějí pózy zpředu, z boku, zezadu. „Svaly je třeba zatnout tak, že to až bolí,“ říká Vladimíra. Závod je ale špičkou ledovce. Předchází mu tvrdá příprava. Týden před závodem i peeling těla, aby nástřik samoopalovací vrstvou dobře držel. Před samotným závodem pak přijde i líčení, makeup a úprava vlasů. Vlaďka Křížová je v tomto soběstačná.

„V restauraci na Orlíku se naběhám dost, jezdí tam hodně lidí. Nejen, že celý den roznáším jídla, na která si nesmím ani pomyslet, ale musím se po příjezdu domů přinutit jít ještě do fitka. Naštěstí mi táta vštípil disciplínu. Už bohužel nežije, ale často na něj vzpomínám. V Příbrami jsem jako dítě závodila v běhu, v plavání, pak jsem hrála závodně volejbal. Někdy jsem i brečela, že nechci jít ráno před školou ještě plavat, ale táta byl pedant. Doufám, že mě tam shora vidí. S pohárem v ruce si vždycky říkám – taťko, k tomu jsi mě přivedl ty,“ svěřuje se.

I životospráva je přísná. „Když nemám měsíc do závodů, můžu jíst maso, vajíčka, tvaroh a rýži. Před závodem už jsem jen na kuřecím masu, ledovém salátu a trošce rýže. Zato musím hodně pít. Běžně litr a půl, před závody čtyři litry denně. Jen čisté vody,“ popisuje šampionka republiky z Milevska. Jídelníček jí přesně určuje trenér z Prahy, tabulky má v mobilu. Příprava pokrmů zabere dost času. Vzít kus masa, zvážit, zapsat, připravit… „Pečivo a cokoliv z mouky je pro mě během přípravy tabu. Zato po závodech, to se strašně těším na smažák, hranolky a dort.“

Stihne i nějaké jiné koníčky? „Kdepak, na to není čas. Kromě tréninku musím hodně odpočívat a devět až deset hodin denně spát, protože svaly se vytváří při regeneraci. Odpočívám na gauči a dívám se na filmy,“ popisuje Vladimíra, jak relaxuje. A ukazuje na fotografii svou proměnu za pouhých devět měsíců od března do prosince loňského roku. „Cvičením se mi zmenšila velikost oblečení z 38 na 36. Tuky se mi změnily ve svaly. Setkávám se se spoustou žen, které říkají – já bych potřebovala zhubnout, ale nemám na cvičení čas. Já myslím, že to jde v každém věku,“ věří.
Co říká na svalnatou partnerku přítel? „Jemu se to líbí, je taky osvalený. Jezdí se mnou na závody a podporuje mě. Navíc když nezatnu svaly, vypadám úplně normálně,“ směje se Vlaďka.

Z Milevska do Španělska

Během jediného roku se dopracovala k republikovému titulu v body fitness a nominaci na mistrovství Evropy. Co by si ještě přála? „Samozřejmě, že by se člověk chtěl pořád posouvat dál, ale je to strašně nákladné. Jen startovné na soutěž Universite v Praze stálo 12 000 korun, nástřik pak stojí 3000, ani speciální strava, kterou musím dodržovat, není levná a k tomu musím konzumovat i hodně vitamínů. I ty je třeba nakoupit. Kdyby mě nějaký sponzor chtěl podpořit, byla bych za to moc vděčná,“ dodává.

Na evropský šampionát byla Vlaďka hodně zvědavá. Velké naděje si ale nedělala. „Mám handicap, že neumím anglicky. A všechny zahraniční závody jsou v angličtině, musíte rozumět pokynům, co máte dělat. Naučila jsem se pár základních výrazů, ale kdybych chtěla jezdit na zahraniční závody, budu se muset do angličtiny pustit,“ říkala před odjezdem odhodlaně mistryně z Milevska. A pak přišlo obrovské překvapení. Vlaďka Křížová se ve španělské Santa Susanně stala i mistryní Evropy!