Beseda věnovaná problematice výskytu vlků na Šumavě a jejich soužití s chovateli s názvem O vlcích vážně/nevážně II. se konala v úterý 14. dubna ve Zbytinách. Ve zhruba stejné době nalezl na svém pozemku na Vimpersku jeden z místních chovatelů, který chce zůstat v anonymitě, redakce ale jeho jméno zná, zabité tele.

Chovatel se v takové situaci může obrátit na obecní úřad obce s rozšířenou působností. V případě škod způsobených vlkem, který je v České republice zvláště chráněným druhem, poskytuje stát náhrady podle zákona o poskytování kompenzací škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Následně příslušný úřad provádí místní šetření, případně přizve odborníky a o události se sepisuje protokol o škodě.

Beseda ukázala realitu

Na besedu do Zbytin byli pozváni zástupci regionů, kde se výskyt vlků monitoruje, stejně jako odborníci na ochranu přírody či zástupci Národního parku Šumava. Reálně se však dostavila jen část z oslovených hostů. Ředitel parku Pavel Hubený hned v úvodu upozornil, že se nebude moci zdržet dlouho a před koncem první poloviny besedy opravdu odešel. Po jeho boku usedl náměstek Martin Starý s dalšími kolegy, včetně Vladimíra Holého. Diskuze se účastnil také Jiří Bureš z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Do protějšího rohu zasedli zástupci samospráv a zemědělců, mimo jiné například bývalý chovatel Jaroslav Michal,  senátor a starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa nebo předseda Agrární komory Prachatic Tomáš Holub. Do sálu dorazilo zhruba čtyřicet posluchačů, z nichž někteří – především chovatelé – se aktivně zapojovali do debaty.

Hned v úvodu vystoupil Martin Starý s konkrétními daty. „Populace vlků se zde na Šumavě ustálila a co se týká počtů, tak nám to lehce stoupá,“ uvedl. Zároveň doplnil, že zatímco v letech 2021/2022 bylo na území parku evidováno 27 vlků, o dva roky později už 43 jedinců v rámci jedenácti teritorií a asi šesti smeček.

Chovatel: Vlka zastřelím, můžete mě udat

Debata se dotkla i připravované legislativy. Senátor Tomáš Jirsa upozornil, že stát plánuje omezit automatické proplácení škod po útocích vlků a více motivovat chovatele k lepšímu zabezpečení stád.

Právě tato otázka vyvolala mezi některými chovateli silné emoce. „Já si tady přečtu, že nedostanu žádnou náhradu, když nebudu mít zabezpečenou ohradu, takže prostě mám smůlu. Ne, to udělám jak to řekl tady kolega. Prostě potají vezmu flintu, a když se tam někde objeví, můžete mě klidně udat, tak toho vlka zastřelím,“ zlobil se chovatel a předseda Agrární komory Prachatice Tomáš Holub. Následně se ozval krátký potlesk několika jednotlivců.

Podobně kriticky se k situaci postavil i další z místních hospodářů. „My za to nemůžeme, že je tady vlk. Musíme se s ním zkrátka naučit žít, nicméně je smutné, že ochrana přírody ze svých stanovisek nijak neustoupila a vlka tu bez regulace chtějí,“ vyjádřil se místní chovatel Jan Uhlíř.

Z praxe přidal zkušenost Jaroslav Michal: „Přirozenou plachost nedocílíte jinak, než že jich pár odstřelíte,“ zaznělo, přičemž část publika jeho slova podpořila. Napjatou atmosféru se pak pokusil odlehčit profesor Jan Klimeš: „Tohle je úžasná diskuze, učil jsem chvíli psychologii a tenhle prostor mezi vámi nemá vadu. Asi je to proto, abyste si nenafackovali.“

Chovatel přišel o 150 ovcí, pomohlo zabezpečení

Velmi konkrétní zkušenost sdílel také chovatel René Zimmel z Černé v Pošumaví: „V roce 2018/19 mě pravidelně navštěvoval vlk a způsobil mi velké škody na ovcích. Úhyn byl v přímé i nepřímé návaznosti na útok. Některé kusy jsme museli utratit vlivem rozsahu poranění,“ popsal s tím, že tehdy přišel asi o 150 zvířat.

Zároveň ale dodal, že situaci se mu podařilo zlepšit: „Za velké finanční i časové investice jsem dosáhl, že zhruba od roku 2022 jsem neevidoval žádný útok,“ uvedl. Pomohlo podle něj zejména vybudování sofistikovanějších elektrických ohradníků, pořízení pasteveckých psů a spolupráce s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR.

Do diskuse se zapojili i další účastníci, často se zkušenostmi ze svých obcí nebo od sousedů. Přestože setkání nepřineslo jednoznačné řešení, většina přítomných chovatelů se shodla, že mělo smysl. Mohli otevřeně sdílet své zkušenosti a zazněla i ochota s předanými informacemi dále pracovat.

Samotné vyplacení náhrad probíhá v současné době ze státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva životního prostředí. Výše kompenzací se odvíjí od druhu, stáří a využití zvířete – tedy zda šlo o běžný kus, chovné zvíře či jedince s plemennou hodnotou, přičemž se zohledňuje i pohlaví a užitkovost. Ceny hospodářských zvířat se tak mohou pohybovat od několika tisíc korun až po desítky tisíc. U skotu může náhrada v některých případech přesáhnout i 100 tisíc korun.

Orientačně stát vyplácí například u ovcí: jehňata (do odstavu) zhruba 4 500 Kč, běžná chovná bahnice přibližně 7 800 Kč a plemenné ovce s průkazem původu okolo 15 000 až 16 000 Kč, v některých případech i více. Výše náhrad je stanovena tabulkově a má odrážet tržní hodnotu zvířat v době škody.