Touha dostat lodě zpátky
Již v 16. století se na popud krále Ferdinanda I.  začalo s pracemi na splavnění střední Vltavy od Českých Budějovic.  V korytě řeky došlo k odstranění nejnebezpečnějších balvanů z řečiště, k úpravě jezů a pak se díky dokonalé splavnosti Vltavy počal plavit různý material pomocí lodí. V cíli nebylo žádným způsobem možné lodě po skončení plavby vrátit zpět do místa začátku plavby, a tak byly rozebrány a prodány na dřevo.
Byl tu ale samozřejmě zájem, aby se dražší a větší lodě mohly po vyložení nákladu vrátit a plout znovu. Proto se počaly kolem Vltavy stavět jednoduché dřevěné ochozy, po nichž se pomocí koňských potahů táhly lodě zpět na horní úsek Vltavy. Životnost těchto ochozů však byla kvůli každoročnímu tání ledů krátká, a tak bylo nutné vybudovat podél břehů kvalitní  a stálou potahovou stezku.
Na začátku 19. století přišla firma Lanna z Českých Budějovic s projektem na kamennou potahovou stezku. Počalo se s  odstřelem skal a začal se budovat kamenný násep  ke zpevnění břehů. Tahání lodí po vybudováním kamenné potahové stezky bylo pohodlnější a hlavně spolehlivější.

Stopa Vojtěcha Lanny
Proč přišel s tímto projektem právě Vojtěch Lanna? Je to prosté. Průmyslník Vojtěch Lanna byl největším stavitelem lodí na Vltavě. V roce 1833 se stal loďmistrem a na Vltavě mu byly svěřeny veškeré regulační a udržovací práce. Mimochodem byl i stavitelem řetězového mostu, který stával v Podolí. O tom ale zase někdy jindy.
Aby měla doprava po Vltavě nějaký řád, byla vybudována přehledná říční kilometráž.
Do potahové stezky byly zabudovány ploché kameny s vytesanými čísly příslušejícími ke každému říčnímu kilometru. Číslování vycházelo od nultého kilometru v Českých Budějovicích k poslednímu říčnímu kilometru na soutoku Vltavy s Labem – což byl říční kilometr 246.
Pro příklad:  Týn nad Vltavou – řkm 36, Hladná – řkm 45,  Červená n.Vltavou (u železničního mostu) – řkm 62,2,  Orlík – řkm 85, Solenice – řkm 100,8 a tak dále.
V  padesátých letech letech byla vltavská kilometráž z nějakého záhadného důvodu přečíslována protisměrně – Týn nad  Vltavou – řkm 205, Hladná – řkm 196, Červená n. Vltavou – řkm 179 a Solenice – řkm 144.
Ačkoliv byla potahová stezka od roku 1960 pod vodou, zůstala díky pečlivé a ryze poctivé práci tehdejších kameníků v původním, takřka neporušeném stavu. A tak se po více než padesáti letech můžeme projít po stavbě, která byla zahájena téměř před 200 lety.

Kámen dávných pradlen
Při procházce si pečlivý pozorovatel všimne různých zajímavostí jako jsou zabudovaná oka k uvázání vorů a šífů, je možné shlédnout předměty, které byly přímo spjaty s životem okolo řeky. Například kámen, který se používal při praní v řece.
Při ručním praní prádla v řece se prádlo otloukalo o vhodný kámen ležící přímo u vody. Stejný kámen používala většina pradlen, a to z jednoduchého důvodu. Častým otloukáním prádla došlo k potřebnému opracování. Takový kámen se nachází v těsné blízkosti řeky pod obcí Pašovice. Za normálního stavu hladiny odpočívá samozřejmě v několikametrové hloubce.
Stará Vltava se vlivem letošního velkého sucha místy vrátila do starého koryta a nechala nám nahlédnout do historie, kterou naše generace neměla již nikdy spatřit.
Jářku – člověk míní, pán bůh mění…
Roman Jan Bolek