Volenická pieta připomněla hrůzy druhé světové války
Zobrazit galerii
(51)
VOLENICE - Základní a Mateřská škola ve Volenicích je jedinou školou v regionu, která učivo o válce přeměňuje v názorný příklad. Každý rok připomíná transport smrti, jenž má s Katovicemi a Volenicemi úzkou spojitost. Celá škola, včetně dětí ze školky, jde v průvodu na místní hřbitov. Všichni nesou kytičky, ti větší věnce. Pokládají je k hrobu sedmi neznámých mužů, vězňů převážených transportem smrti, kteří tady byli tři týdny před koncem války zastřeleni.
K vyhrocené události došlo 20. dubna roku 1945. Voleničtí kantoři sklízejí slova chvály a obdiv od těch, kteří vědí, o čem je válka, i od těch, kteří už dospěli do stádia, že si hrůzy války uvědomují. Bylo tomu tak i ve středu 17. dubna, kdy se pietní akt v režii školy opět uskutečnil.
Hostem pietního aktu byl také pamětník Jindřich Podhorský. Dětem řekl: „Sházíme se na místě, kde zanechala druhá světová válka své zločiny. Na tomto památníku je napsáno – postůj u našeho hrobu, nezvíš, z které země jsme. To říká mnoho. Říká to, že válka, i když byla dávno, zanechala své stopy na každém z nás, zejména ti, co prožili válku, vědí, co to je. Vy, co žijete v míru, máte nejkrásnější podmínky pro život, jaké kdy v této republice byly. Mám takový pocit, že toto je jedno z mála setkání v našem okrese, kde uctíváme ty, kteří zemřeli v té strašné válce.“
Josef Kalbáč pak události 20. dubna roku 1945 připomněl. „Tehdy tady v časných ranních hodinách zastavil vlak, který vezl na osm set vězňů. Říkáme mu transport smrti, protože on skutečně transportem smrti byl. Vyjel od kanálu La Manche, kde vězni kopali opevnění proti anglickým vojákům. Fronta byla na pohybu, bylo tři týdny před koncem války. Vlak měl původně jet do Štrasburku. Nakonec byl nucen odbočit na České Budějovice, pokračoval na Plzeň. Zastavil v Katovicích, v osm hodin začali nalétávat hloubkaři, z kulometu odstřelovali lokomotivu, podařilo se jim prostřelit ji, všechna pára šla do vzduchu a nebyla tak schopna další cesty. Rozstříleli tři vagony plné nákladních vojenských aut, která shořela. Dozorci se ukryli v úkrytu vedeni svým šéfem Braunem. Vedle byla hospodářská budova a tam se byl odvážný František Gál, který žil ve Starém Dražejově. Ten železnou tyčí v té sprše střel stačil otevřít tři vagony s vězni. Osvobodil 250 vězňů. Byla to od něj velká odvaha, všichni se schovali, on jediný to dokázal. Vězni vyběhli a rozutíkali se po okolí.“
Starosta Strakonic Břetislav Hrdlička uvedl: „Nechcete-li aby se válčilo, buďte poctiví, mějte hranice, které nepřekročíte. Když se takhle budou chovat všichni mladí na celém světě, nebo alespoň v té naší Evropě, dá se dosáhnout toho, že se nám válka obloukem vyhne. Jací budete vy, takové budou Volenice, Katovice, Strakonice a celé Čechy. Podle toho se nám tady bude žít.“
Děti naslouchaly. Nikdo se nebavil. Každý proslov odměnily samy od sebe potleskem, aniž by jim kdokoliv dal pokyn. Dalo by se říct, že vyprávění i poselství hostů padla na úrodnou půdu. Byla vyřčena slova, o kterých budou děti přemýšlet.
Podrobněji o celé akci v Týdeníku Strakonicko už ve středu 24. dubna.
Diskuse k článku